Holka nebo kluk?

Sedíme ve vlaku, který míří do Bratislavy. Voní tu ještě nedopité cappuccino, spolucestující na přeskáčku zívají a mladík odnáší všechny ty talířky po plněných croissantech a ovocných salátech. Vždycky jsem překvapená, jak je v dnešní době cesta vlakem pohodlná a kolik nabízí možností občerstvení. Možná tedy záleží na tom, kterou společnosti si vyberete. Pudinkový koláč za deset korun a čaj Harney za dvanáct? Pro celý vagón tedy, prosím :))

V Bratislavě nás čeká celý den prezentací a setkání se slovenskými blogerkami, protože jsme se rozhodli udělat další krok.

Elite Bloggers - Slovakia

Takové naše další mimi. A moc se na něj těšíme.

Je přesně 7:59 a já se nervózně koušu do rtu. Za pár vteřin otevřou systém přihlašování do porodnice u Apolináře a já už to dvakrát, přestože jsem byla v systému před osmou, nestihla. Je to spíš taková formalita, kterou si musíte imaginárně odškrtnout, ale takhle nervovat těhotné ženy po ránu? Asi stokrát kontroluju připojení a Bridget mi tu odpočítává vteřiny. Povedlo se! (Ne)Řádně jsme to oslavili čerstvým mátovým čajem. Hehe. Trochu mi to ale připomnělo přihlašování se do systému na zkoušky. Je tam každý den jen pět míst a nás těhotných? Stovky. 

Johni je z celého toho procesu trochu vyjukanej, protože v Norsku to funguje trochu jinak. 

Mnohem pohodlněji. 

O nějakém přihlašování ani nemluvě. Součástí všech porodnic je hotel, kam vás po porodu ubytují i s manželem/přítelem. Nemáte pocit, že jste vůbec v nemocničním prostředí, přesto máte veškeré služby jako v nemocnici. Máte naprosté soukromí a čas jeden na druhého a na třetího. Nepřichází v úvahu, že by novopečený tatínek s vámi nebyl a pustili ho na návštěvu jenom na pár hodin a někde ještě jenom na chodbu. 

I když je nám jasné, že nebudeme mít norský standard, přesto je pro nás ze všeho nejdůležitější, abychom byli všichni spolu. Hotel vem čert. I když budeme na rozvrzaný posteli v pokoji bez oken... :) Takže zatím ještě hledáme nejvhodnější místo, abychom dokázali skloubit naše představy. A už máme dva tipy. Tak uvidíme.

Dlouho jsme  přemýšleli, jak budeme mimi řikat a nakonec naše roztomilé dilema objasnila naše první fotka. 

Je to méďa.

Poslední dny byly hodně náročný. Spousta práce, nebylo mi vůbec dobře, chytla jsem rýmu, měla jsem obrovskej knedlík v krku a na několik schůzek jsem ani nedojela, jak se mi v taxíku udělalo zle. Takže je dost možné, že jste mě potkali někde procházet se na vzduchu úplně zelenou. Skvělá zpráva je ale to, že je všechno v pořádku, méďa roste jako z vody a už mi roste i bříško. Trošinku, ale je tam. Johni mě vždycky ráno kontroluje a k šeptání něčeho norsky připojil i ranní pohlazení a zjištění, jak přes noc mimi vyrostlo. Já ho vždycky musím s rozespalým smíchem zklamat, protože je to ve většině případů jenom plný měchýř :)) Ten poslední týden jsem určitě schytala za to, že mi celý první trimestr bylo naprosto skvěle, nic mě nebolelo a nebyla jsem vůbec unavená. Podle mě ty moje symptony odnesl chudák Johni. I to se někdy prý stává. 

Tak já jdu došperkovat ještě pár prezentací a trochu spát. Vstávat v půl šesté v sobotu zrovna není můj šálek čaje. Obzvlášť tedy ne v tom mém jiném stavu. 

Teď nás čeká ještě pár týdnů snění o tom, jestli je to princezna, nebo princ. 
.

Co myslíte vy? Holka nebo kluk?

Tak krásnou sobotu a lenošte za mě. 

Vaše TerezaInOslo+1