První výzva pro mé čtenáře:
Už od narození jsem přespříliš zvědavá. Dneska ráno jsem se například probudila a nemohla jsem z hlavy vyhnat brouka, jak se ke mně vlastně moji čtenáři dostali. "Tak se jich jednododuše zeptej", našeptával mi hlas v hlavě. Po chvíli malé rozpravy mě tedy přesvědčil a já se zeptala na Facebook stránce TerezaInOslo. A protože se to celkem povedlo a já dostala skvělé vzkazy a propletené příběhy, jak se k blogu TerezaInOslo moji čtenáři dostali, ptám se i Vás tady na blogu! A vy máte jedinečnou šanci uhasit moji zvědavost klidně i sebestručnějším komentářem.
Děkuju vám za to!
Druhá výzva pro mé čtenáře:
Pozměnila jsem vizáž blogu, už bylo na čase na něco, jak napsala jedna čtenářka, "svěžího". A protože jsem se do toho trochu ponořila, našla jsem nejrůznější vychytávky! Například teď se můžete v pravém horním rohu jednoduše prokliknout na sociální sítě blogu jako je Facebook, Instagram, nebo i můj tolik oblíbený Pinterest. V pravém dolním rohu jsem pak vytvořila anketu, která vyzjistí, proč vlastně blog TerezaInOslo rádi čtete. Když budu vědět, co se vám líbí nejvíc, můžu toho pak psát víc a je to win-win!
Tak se těším na vaše komentáře i hlasování a vy se zas na oplátku můžete těšit na pořádné porce blogování. Zítra se totiž jede vlakem do norského srubu, kde se bloguje, jedna radost.
Vaše TerezaInOslo na prázdninách!
Nevím proč, ale něco se mi plete, že jsem na tvůj blog narazila přes odkaz od Lucie Křížkové, ale vážně nevím jistě. Každopádně jsem ráda, protože čtení je to parádní. :o)
OdpovědětVymazatSeverské země mě tak nějak přitahují, takže číst si o tom, jak se žije v Norsku a ještě od inteligentní ženy, je radost.
Přeji pěkný den. :o)
Děkuj za odpověď, Veru a jsem ráda, že jsi na mě narazila. Ať už jakkokliv. Severské země jsou stále velké většině Čechů neodkryté, mě to lákalo ohromně, bylo to takové úplně jiné, no prostě severské a tajemné. Mockrát děkuji za poklonu, vážím si toho a každého dalšího spokojeného a motivovaného čtenáře :)
VymazatKrásný den z Osla přeji :)
Upřímně si už ani nepamatuju, jak jsem se dostala k tvému blogu, myslím, že jsem se k němu prostě nějak proklikala. Jen vím, co mě na tvém blogu zaujalo a něco mi svým způsobem dalo. V jednom z tvých článků na začátků je něco ve smyslu, že jsi na gymplu nijak extrémně známkama nevynikala, ale stejně jsi tam, kde jsi. Jsem na jednom pražském gymplu, který se řadí k těm nejlepším v Praze, stejně jako tvůj, známky teď nemám taky nic moc, ale po přečtení toho článku mi něco říká, že to o těch známkách opravdu není. Když člověk chce, tak spousty věcí dosáhne. I když neměl samé jedničky. Takže jen tak dál a přeju spoustu úspěchů v životě! :)
OdpovědětVymazatMockrát děkuju za komentář, bohužel nevím komu, ale stejně děkuju :) No na gymplu jsem se tím dost prala, přešla snad z té nejhorší základky na Keplera a musela jsem všechno dohnat sama. Ze základky jsme si nesla samé jedničky od první třídy, to jsem však netušila, jak pozadu naše základka byla a musela jsem prostě zabrat. Nějak mi to vydrželo až do dneška a jsem za tu životní lekci ohromně vděčná! O známkách to není, je to o tom, jestli chceš a dřeš pro to! Přeju moc a moc trpělivosti, ono to pak přinese to sladké ovoce :) Měj se krásně a taky přeji úspěchu v životě a že jich bude!
VymazatHezký pátek přeji,
OdpovědětVymazatK Tvému blogu jsem se dostala poněkud opožděně přes nějaký odkaz na facebooku (tuším). Velmi mě zaujal, tak jsem ho začala číst pěkně od první kapitoly, jako takovou knihu pohádek. Já věřím na osud a především na životní náhody. Prožívám právě hodně zmatené a ne moc šťastné období svého života. Tvůj blog se mi zjevil v pravou chvíli. Zrovna když jsem potřebovala povzbuzení. Zvedl mi náladu a pomáhá mi prát se se všemi nástrahami života.
Dává mi naději a hlavně motivaci hledat své sny, dělat to, co mě baví. Nutí mě přestat si stěžovat a něco začít dělat!
Děkuji Ti za to, jsi velmi inspirativní člověk a já se moc těším, až se dočtu na konec a pak na každý další příspěvek!