Článek o tom, jak být šťastná, je to trochu dřina, protože Elixír štěstí už prý pár let není na trhu

Na konci světa

Ti, co mě sledují na Instagramu (TerezaInOslo) jsou nejspíš zásobení pár momentkama z posledních pár nádherných dní v prázdninovém a srubovém letovisku na samém jihu Norska – Njervesanden (pokaždé to jméno musím znovu vyhledat). Je to tu jako v Ráji s velkým “R” a slyšela jsem, že prý v Ráji není Internet. Takže já se taky na pár dní odřízla a je to nádhera. Nekontroluju emaily, ne že by mi jich chodil přehršel, ale na pár pracovních a těch, které se řadí do kolonky “Důležité!!!” čekám. Nějak mi nechybí, že pár dní zrovna nevím, kdo si vyfotil kafe a kdo nohy jako párky na pláži, jsem totiž doslova fanoušek těchhle fotek z dovolené! A že jsem tak trochu hnidopich? Inu, možná, že jsem to napsala jen proto, že jsem chtěla použít moje tolik oblíbené slovo hnidopich a jindy to prostě nešlo!

Výhled z kopce na "naši" pláž

Takže... že je tu nádherně už jste si přečetli po několikáté a možná už vám to leze trochu na nervy. Těm, kdo se právě chystá s hlasitým povzdychem zaklapnout notebook nebo hlasitě odkliknout z mé stránky blogu, se veřejně omlouvám a pobízím je, aby to se mnou ještě zkusili. A ti, co se stále ještě drží (osobní tipy: Tereza Svatošová, Aďa Bukovjanová a Linda Linn) a čtou dál, si zaslouží, pár vlídných slov. Nějak jsem se rozjela po té kapce vína, ale zkusíme dál...

Kdy jsem nejšťastnější....

Lidé se mě stále častěji ptají, jak to dělám... “Dělám co?” vyhrknu pokaždé, když mi takovou otázku někdo naservíruje na talíř... “No to no... (ošemetná pomlka), že jsi pořád tak šťastná?” Koukám na ně jako vyvoraná myš a někde v zátylku tuším, že s mojí odpovědí  v monnotónní tónině (asi jsem to trochu přehnala s těmi enky) “Nevím!” nebudou zcela ale jistě spokojeni. Nejsem pořád šťastná, o tom bych s vámi nerada polemizovala, ale spokojená jsem a za šťastnou se v mnoha případech považuji vlastně taky. A jak na to? Jestli tu čekáte na Elixír štěstí, tak ten nemám, stejně jako Elixír lásky už prý není pár let na trhu. Mám však pár rovin, na kterých se pořád snažím balancovat - rodina, zdraví, vzdělání, zábava, a tak dále a tak dále ... 

Miluju ten výhled

Teď, jestli si díte říct, vás trochu pustím do své hlavy a představím vám, jak vidím štěstí já... Jak už jste asi všichni pochopili, mám nekonečnou fantazii, o tom ale zase jindy, teď vám jdu představit ta moje Akvária štěstí. Můžete si je představit jako akvárka bez rybiček naplněná zlatavou vodou. Ano, štěstí vidím jako zlatavou vodu. Ta akvária se napouští a vypouští podle toho, jak jsem v té dané situaci šťastná a jsou jich stovky, ba možná i tisíce (to možná trochu přeháníš, Terez...). A čím víc těch akvárií štěstí máte, tím větší je šance, že ve velké vaně štěstí, do které se všechny stékají, bude víc zlatavé vody. A čím víc zlatavé vody – tím víc životní spokojenosti. Máte už teď z toho ale úplně zamotanou hlavu? Nevadí – rozmotáme!  Když jsem se to snažila vysvětlit Johnimu, jen řekl: “Yeah, yeah, I know you are happy...!”

Lindesnesfyr - nejjižnější cíp Norska

Tak tady vám těch pár akvárií štěstí představuji....

Jsem šťastná když ...

Mám pocit, že mě někdo má rád

Že na tom ale není vůbec nic převratného? Jistěže není! Pro mě je to ale obrovská porce štěstí, asi toho největšího. Jsem lidumil a život bez kupy dobrých přátel a rodiny kolem sebe si nedokážu představit. Přemýšlela, kdy jsem doopravdy nejšťastnější a zjistila, že když cítím, že mám kolem sebe ty, které miluju a jím zase záleží na mně. Miluju, když mi jednou za čas přijde zpráva od někoho blízkého, koho jsem leta neviděla, že si na mě tuhle vzpomněl a jak se mi vlastně daří, vždycky se mi zatetelí srdce štěstím, nebo když se s někým blízkým jen tak náhodně potkám na ulici a vyklube se z toho tříhodinové kafe, po takovém zážitku jsem neuvěřitelně nabitá štěstím. Tenhle pocit mi hned po přestěhování do Norska ohromně chyběl. Přestože jsem díky gymnastice a Johnimu našla jak mávnutím proutku hrstku přátel, takové to opravdové pouto jsem si musela budovat i pár měsíců. O tom zase ale někdy jindy. Takže zpátky k lidem – lidé jsou pro mě neuvěřitelným přínosem životního štěstí a doufám, že jich v životě ještě poznám a pustím k tělu hodně a mnoho a těším se na to!

Večerní rodinné grilování

Jsem daleko od domova a uvědomím si, kdo vlastně jsme a co miluju

Cestování je pro mě neuvěřitelným přínosem štěstí. Miluju poznávat nová místa a miluju tu novou energii, která mě zavalí, když dostanu takovou tu cestovatelskou šlehu v podání neuvěřitelného životního náboje. Upřímně řečeno ani nevím, jak to popsat. Mnoho velice moudrých lidí už to ale nejedenkrát popsali mmohem lépe než já. Cestování má navíc takový dar vás zalít štěstím hned několikrát. Nejprve, když ten samotný akt plánujete, to třeba miluju já!, po té, když se na něj těšíte, pak když cestujete, po návratu vás zase uštědří dávkou štěstí, které pocítíte, když odemykáte a pod vousy si zašeptnete: “Všude dobře, doma nejlíp!” a pak, když se hodiny a hodiny kocháte fotografiemi. Já miluju všechny etapy cestování, od plánování po fotografie, o samotném aktu ani nemluvě. Ne nadarmo se říká, že pro to, abyste poznali sami sebe musíte procestovat svět. Tak šup, ať už jste z toho gauče v obýváku tatam!  

No neříkejte mi, že by se vám do takového hotýlku nechtělo :)

Se zaslouženě odměním

Taková káva přece chutná mnohem lépe, když vstanete brzy ráno, jdete si zaběhat, pak si dáte vydatnou snídani, sprchu, vyberete padnoucí outfit a vydáte se do práce. Máte totiž pocit, že si ji zasloužíte a když si sami v sobě připustíte, že si něco vlastně zasloužíte - chutná to pak mnohem mnohem lépe. Pro mě toto platí o to víc, protože jsem na sebe neskutečně přísná. V hlavě mám takovou tu imaginární macechu, která mě nenechá v klidu si sednout, protože zase vymýšlí, proč lelkuju a kolik drahocenných životních minut tím ztrácím. Občas bych jí tím jejím bičíkem nejradši přetáhla a zavřela pusu, na druhou stranu ji ale miluju, protože je to ona – imaginární ztělesnění mé vůle – která mě pohání dopředu a nezáleží na tom, jestli zrovna při běhu, nebo psaní diplomky. A je to právě ona, která má na svědomí, kdy se rozhodne, že něco dostanu zaslouženě, či ne. Když mám pak zelenou, zavalí mě pocit štěstí a nezáleží, jestli je to zrovna při vypití šálku kávy, nebo svalení se do postele po super náročném dni. Prostě ten pocit je mnohem silnější a krásnější!

Uspěju

Miluju úspěch a uznání. Pro to bych se rozkrájela. Zpravidla tomu předchází dřina a tvrdá práce, ale za ten pocit neopakovatelného štěstí je to nevyměnitelné. Od přijetí na gympl, přes pohovory až po státnice v Norsku – tu vlnu euforie miluju a tuším, že se jí nikdy dostatečně nenabažím. Obzvláště tohle akvárium plním ráda, motivuje mě totiž posouvat se do dalších a dalších divočejších úkolů a budu ho opečovávat jak se patří.

Lindesnesfyr

Překonám sama sebe

Vlnu štěstí pociťuji, když překonám svého největšího nepřítele – sama sebe. Nikdo jiný na světě vás totiž nedokáže zviklat, že něco nedokážete, než vy sám. Pravidelným tréninkem se pak lze naučit myslet pozitivněji a začít si fandit. Starého hnidopicha nepřestávajíc kroutit hlavou pak vykopne z vaší mysli rozjařená roztleskávačka s třásněma cobydup!

Momentka

Někomu udělám radost

Jestli hned v první větě namítáte, že tohle je klišé, tak prosím. Pro mě, za mě! Mně taková pomoc blízkému, ale i cizímu, vlídné slovo na konto toho, který tak trochu v životě tápe, rada, nebo jen malý dar vykouzlí úsměv a zalije mě štěstím a to takovým, že se ještě usmívám dlouho po tom. Je to totiž tak trochu win-win, protože vy máte radost z toho, že jste někomu udělali radost a to se počítá!

Jsem sama se sebou spokojená (a to je někdy dřina!)

Tohle je tak trochu podle toho, jak se zrovna probudím, ale taková ta celková spokojenost, to je běh na dlouhou trať. Ten musíte prokládat těmi malými odbočkami za štěstím – ty vám totiž dodávají sílu jít si pro to velké. Být spokojená sama se sebou pro mě znamená dost velkou dřinu. Jak už jste mě asi všichni dávno prokoukli, jsem detailista a všechno (inu, téměř všechno) musím mít pintlich. Nedělám to proto, abych se líbila okolí, dělám to jenom proto, že to je pro mě můj osobní standard. Je to taková moje životní cesta, všechno dělat nejlépe, jak sama můžu a proto nade mnou lidé občas kroutí hlavou, “Že si radši nesedneš a neodpočineš si! Upřímně? To mi bere víz energie než dává. Tak proto běhám a snažím se jíst zdravě, dělá to dobře především sobě samé a cítím se, že jsem sama se sebou spokojená. A když jsem sama se sebou spokojená, moje sebevědomí mi to oplatí douškem štěstí, které mi bubnuje v žilách a já pak vypadám a jsem spokojená.

Zase jsem tu napsala román, ale vy to určitě podle vašich slov “přečtete jedním dechem” :)

Mám vás ráda, drazí čtenáři, vy jste jedno z mých Akvárií štěstí, které poslední dobou úplně přetéká! A já vám za to z celého srdce děkuju!

A ještě doporučuju kliknout na krásný blog o štěstí – Co mi udělalo radost - mě to baví, tak snad vás bude taky!

Vaše TerezaInOslo