Jak jsme slavili Vánoce na severu, co jedí Norové k štědrovečerní večeři a tři rady pro ty, kteří mají na nějakého Nora zálusk

To jsou mi vánoční dilemata: pít gløgg s nasekanýma oříškama a rozinkama, horkou čokoládu s maršmelounama, nebo čaj s citrónem? Sedět u krbu a číst Aňu, zahrabat se do deky a koukat na vánoční slaďák, prohrabat těch milion fotek z procházky po pláži? K tomu bych si odpustila jednu poznámku. Tomu, co jsme dneska absolvovali se zdaleka nedá říkat procházka. Možná tak "procháza".

Zdrobnělina je v tomto případě absolutně nevhodná. Norové mají totiž trochu jiná měřítka. 

Pamatuju si, když jsem poprvé šla na takovou procházku s Johniho maminkou. Vyšli jsme na Preikestolen. Cca čtyřhodinový výstup příkře nahoru s několikasetmetrovým převýšením, kde se brodíte ohromnými balvany a spadlými stromy. Procházka to sice nebyla, ale bylo to božský. A já nekecám, já vážně nevěděla, že jdeme až tam. 

Tak až vás někdy nějaký Nor vezme na procházku, ujistěte se, že nevylezete až na Trolltungu. 

Dneska bylo nádherně. Jasné nebe. Rozbouřené vlny. Blázniví surfaři s nafouknutými břuchy po vánočních večeřích se na ty jejich prkna sotva postavili. My jsme se několik hodin procházeli po pobřeží, fotili a vyprávěli. Tempo bylo celkem rychlé, takže já jsem polovinu procházky proběhala, abych doběhla ty ostatní, protože jsem fotila a vážně nejsem "Yesman", i když si občas tak trochu připadám. Pak jsem šlápla do mokřadu a cestu zpátky mi v botách čvachtalo. Ani jsem necekla. To se tady na severu totiž nedělá :)

Teď tu sedíme všichni spolu v obýváku, stromek pyšně svítí a já se čas od času hrozně vyděsím. To když Liverpool dá (skoro) gól a Salte a Salte náruživě vykřiknou. Je mi příjemně. Jsem odpočatá. Mám ošlehaný tváře z venku a namožený nohy ze včerejšího běhu. A už se těším, až vám budu vyprávět, jaké byly ty naše vánoční dny na severu.

 Tak se pohodlně usaďte. Já se ještě posilním pořádným douškem gløggu a do pusy nasypu hordu oříšků a rozinek, to aby mi to aspoň chvíli vydrželo... 

Norové mi přijdou o Vánocích pohodlně klidní.

Nešílejí s dárky na poslední chvíli, nepřehání to s uklízením, jen aby bylo všechno perfektní. Nikdy jsem tu nezažila takovou tu vypjatou atmosféru, kvůli které mnoho lidí Vánoce nemají zrovna v oblibě. A já je za to obdivuju. Všechno tak nějak zvládají levou zadní a to Norové slaví Vánoce ve velkém okruhu lidí. Johni je zvyklý slavit Vánoce v počtu 16-25 lidí. Dokážete si to představit hostit štědrovečerní večeři pro 25 lidí? Já teda ještě ne :)

Naštěstí tu mají všichni svoji roli a každý má na starosti, co přinese. U Johniho doma se tradičně jí pinnekjøtt - jehněčí žebírka - "pinne" (dřívka, tyčky, na kterých se maso paří) + "kjøtt" (norsky maso). Pinnekjøtt se musí noc před večeří namočit na několik hodin do vody, to aby se trochu odsolil. Pak se položí na břízové tyčky do hrnce s pár centimentry vody, kde se paří několik hodin, dokud nezměkne. Někdo přinese uvařené brambory, někdo jiný zase připraví tuřínové pyré (moje oblíbené), další zase přichystá dezert - rýžový krém. Do rýžového krému se tradičně hodí mandle. Ten, kdo ji najde - dostane marcipánové prasátko pro štěstí. 

Já jsem v tom každoročně přeborník, i když letos mi to začalo už být nějak podezřelé :))

A jelikož jsme dostali na starosti, že nazdobíme stůl - Terez si vymyslela, že by chtěla vánoční stromečky z ubrousků. A Johni na to? "I fix, darling." :)

Na norské vánoční večeři mě vždycky překvapí fakt, že ji nijak slavnostně nezačínají. 

Přivítají se všichni hosté, sedne se ke stolu a já ani nestačím Johnimu popřát dobrou chuť a nikdo už nešpitá a jí se. Norové jejich tradiční vánoční jídlo milují a nehodlají ho zdržovat nějakými proslovy, přestože jsou zrovna oni milovníci proslovů. 

Trochu mi to tak přijde, že se to s nimi táhne historicky. Jakmile je na stole jídlo - jí se a zbytečně se nezdržuje.  

Norové mají tradičním vánočních jídel několik - záleží z jaké oblasti pocházíte. Já jsem měla možnost ochutnat všechny. Norové jí:

- 56% svinneribbe (vepřová žebírka)
- 31% pinnekjøtt
- 6% kalkun (krocan)
- 2% lutefisk (sušená ryba naložená v nálevu)
- 1% torsk (treska)

a řeknu vám, že jsem to s vánočním jídlem vyhrála na plný čáře. 

Tak než začnete chodit s nějakým Norem, mám pro vás tři rady. 

1. Nejdřív se ho zeptejte, odkud pochází (to, abyste se nemuseli učit dva jazyky - jeho dialekt a Oslo dialekt), 2. pak se ho zeptejte, co jeho rodina jí na Vánoce (ti s lutefisk si to raději rozmyslete :), 3. omrkněte jejich tradiční kroj, ten totiž zcela jistě jednou taky dostanete. 4. Ty tři rady berte s rezervou :))

Tak na co zajímavého jsem zapomněla? Napište mi to do komentáře a zítra vám zase napíšu další část z norských Vánoc. A možná bych vám mohla ukázat i nějaké skvosty, které jsem našla pod stromečkem. Chcete?

Nádherný sváteční večer, 
Vaše TerezaInOslo