Je sobota. Venku krásně. Po práci potkávám kamarádku a vyrážíme na kafe. Sedíme na hlavní třídě v takový útulný zahradní kavárně pod korunama stromů. Neviděly jsme se skoro celé léto, tak jsou na řadě pikantní letní historky, kterých je víc než dost. Dožahneme poslední kapku našich drinků a vydáváme se směrem k přístavu, kde se má konat jakýsi multikulturní festival. V mžiku si připadáme, jako by nás někdo uspal a unesl do Indie. Probouzíme se uprostřed jásajícího a skandujícího davu vymóděných Indů. Na vybízení údajně velice slavného indického rappera "Maaaaake someeee noiiiiise!" vyšňořené Indky v sárích kříčí a hopsaj radostí. My nechápeme. Loktama se prodereme do míst, kde se můžeme alespoň trochu nadechnout a naskytne se nám pohled desítek ministánků nabízejících speciality nejrůznějších regionů světa. Od karibských přes indické, íránské, pákistánské, až po turecké speciality. Neváháme ani vteřinu a už stojíme v té nejdelší frontě. Po 30 minutách (a to nepřeháním!) stojíme před otázkou, co si objednat. Nabídce naškrábané na cáru papíru nerozumíme, tak ukazujeme a vybíráme podle nálady a vzezření. Inu, nevím, jestli jsme měly víc štěstí než rozumu, ale jídlo bylo geniální. Těžko říct, co to bylo. Možná kuře s rýží a spoustou různých omáček a zeleniny, pak nějaké osmažené zeleninové cosi, k tomu superpálivá chili omáčka, pak mango-jogurtovo-medový nápoj a ještě na závěr burger z jakýchsi bobů. Vskutku gurmánský zážitek a nálada, jako bychom byly na druhé straně světa. Úplně nás to vcuclo do víru Indie. Chyběli už jenom opravdoví sloni. Ty organizátoři vyměnily za zelené nafukovací, ozdobené všelijakými dekami s flitrami a korálky. Honosně pak zdobily vstupní bránu festivalu.
Při cestě domů mi hlavou lítaly myšlenky, jak je ten svět bláznivej. Lidé se stěhují na druhou stranu světa a snaží se vytvářet své komunity, přenést tradice, jídlo, oblečení a styl života. V Oslu najdete snad úplně všechno. Chcete koupit koření z celého světa? Nebo ovoce? Nádherné látky z Pákistánu, nebo snad nábytek z týkového dřeva? Každý si tu vybere to, po čem touží. Je to trend dnešního světa, který se dá těžko zastavit. Možná nám za pár desítek stovek let dojde, že takhle to dál nejde a všichni se zas vrátí tam, kam patří. I já. Z myšlenek o globálním světě mě vytrhne věta: "Můžu si sednout vedle vás, slečno?" a já cuknu hlavou, abych se podívala, komu ten hlas patří. Inu, v mžiku se ukáže, že tramvaj je plná Čechů, kteří v Oslu bydlí a mně se zatetelní srdce radostí, že si můžu promluvit česky!
Inu, svět je multikulturní, globalizovaný a bláznivý. Ale asi to tak má být, Všechno má svůj důvod.
Krásný víkend Vám všem! A vřele vítám nové čtenáře, kteří se o blogu dozvěděli z COSMOPOLITANU! Mám z Vás radost :)
Vaše TerezaInOslo
Žádné komentáře:
Okomentovat