Blogerka Roku 2015, jedno obrovské DĚKUJU! a nejoblíbenější blogerky roku

Otevírám oči. Jenom ale tak trochu, aby se neřeklo. Je tma. Venku projíždí auta a sem tam nějaká tramvaj a já cítím ten nádherný teplý pocit štěstí, který mi proudí tělem. Nemůžu spát. Zase. Je asi pět hodin ráno. 
.

Trochu tápu a přeju si, aby se mi ten včerejší večer jenom nezdál. Rázem by totiž vyhrál Sen Roku 2015.
.

.


Natočené vlny, (ne)uvěřitelný "předvečírkemseklasickynestíhá" bordel v bytě, nádherná vůně květin a blyštící se trofej mě roztřese a já se myšlenkama vrátím do druhé řady sálu divadla v Karlíně. 
.

Páni... to bylo nádherný, kouzelný, emotivní. 
.

Sedíme tam a já jsem opravdu přesvědčená, že letos v tak obrovské konkurenci pro mě jednoznačných jedniček v blogerském světě nemůžu na vítězství ani pomyslet. John Erik mě utvrzuje v tom samém, protože by mu srdce prý asi puklo, kdyby mě viděl zklamanou. Mám skvělou náladu. Je mi nádherně. Potkávám kupu lidí, které ráda vidím a taky vás. Vy jste byli ze všeho úplně nejlepší. Jo a taky ten pán, co se chtěl vyfotit s mýma zádama :)) (neodbíhej od tématu, Terezo!)  Nemusím se stresovat, že půjdu na pódium v těch nádherných šatech, ve kterých se moc chodit nedá, natož pak po pódiu před tisícovkou lidí a jsem ohromně napnutá, komu dneska udělají tu obrovskou radost. 

.
Vraťme se do druhé řady... zní znělka a rozezní se hlasité bubny a ve mně hrkne. Wow... tak tohle bude pecka. Tohle má grády. Mojí kategorií se začíná a čtou se nominované blogy. Já si v duchu říkám při každém dalším nominovaném blogu "tahle vyhraje", "tahle  vyhraje", "tahle  vyhraje", "tahle vlastně taky může zfleku vyhrát"... bum... obálka je na pódiu... Když se obálka pomalu rozlepuje, vnímám jenom, že mi John Erik bere z ruky foťák a kabelku... jako by mě na něco připravoval..  a pak už jenom slyším, že cena poputuje trochu na sever a ... pak už si toho moc nepamatuju. Uvnitř mě se spustí najednou něco obrovského. Oslavný ohňostroj mi bouchá v celém těle a v hlavě mi bliká alarmující nápis "nemáš proslov" a hned vedle něj "tak to chci vidět, jak tam dojdeš". Je mi to jedno. Obrovská vlna euforie mě zvedá ze židle. Vidím modro. A už stojím na pódiu v tom nádherném divadle a jenom si pamatuju, že říkám něco o motivaci a asi desetkrát řeknu slovo  "děkuju". Pak už mě celou rozstřesenou Johni líbá na tvář a já tam sedím jako v Jiříkově vidění a silou vůle zamačkávám slzu.

DĚKUJU!
.

.
Tohle měl být jenom krátký článek, který se psal v pět ráno plný emocí a nádherné energie... já u něj pak usnula a dopsala ho až teď. A protože jsem se včera cítila jako princezna, chtěla bych z celého srdce poděkovat všem, kteří se podíleli na mé přípravě za pět minut dvanáct. Tereza si totiž v neděli večer vzpomněla, že nemá šaty a vlastně vůbec nic. 
 .

Děkuju mojí milované Petře Budinové za nádhernou barvu a styling vlasů, Sam Dolce, který by se pro vás rozkrájel, za parádní líčení a božské šaty, mojí Barunce, za půjčení všeho možného i nemožného (rozuměj doplňky a kuráž :) a Johnimu za naprosto všechno. A vám... protože bez vás bych tohle nedala a já bych si tak jednou přála všem vám poděkovat osobně. Nekecám. Tak prozatím jenom tady virtuálně. A nemyslete si, že to má menší váhu.

A už je venku i pořadí TOP 10. Obrovská gratulace všem blogerkám!!!! Jsem na váš pyšná! Však vy víte :)

1. TEREZA IN OSLO
2. KAFE A CIGÁRKO
3. KISSBOOK
4. ANIE SONGE
5. DBLOG
6. THE NATTINESS
7. SEXY MAMAS
8. BE AT PEACE NOT IN PIECES
9. MYSTIC LIPSTICK
10. BLOGES ROBES

.

Vaše NeuvěřitelněVděčnáTerezaInOslo