Pršecí neděle, aneb jak se těšit z jara

Venku prší a příroda se urputně snaží zazelenat všechnu tu nažloutlou a po zimě unavenou trávu. Ptáci si můžou hlasivky vyzpívat a topení se u nás doma už také nepřetrhne. Jaro je tu a s ním nádherné světlé večery se zapadajícím sluníčkem nad mořem, pučící listy a květinářství plné kytek, které se na vás smějou, vynikající passionfruit-mangová marmeláda, po které se moje chuťové buňky roztančí jak na bále, nové bílé puntíkované kalhoty a lehounké balerínky na závěr. Jaro milujeme. Je to jako dostat energetickou injekci. Zapomeňte na nějaké jarní únavy, nebo dokonce deprese. To jsou jenom laciné triky farmaceutických firem, aby vám mohli prodat nějaká "umělá probouzedla"! Běžte se projít do nějakého pražského parku, máme jich požehnaně, ona už si vás Praha bude hejčkat, jak se patří. 

Svatební plány

Na Prahu nedám nikdy dopustit a už v letadle jsem nemohla dospat. Nervózně jsem listovala všemi svatebními magazíny a procházela na minuty naplánovaný itinerář. Čekal mě týden svatebních plánů, příprav, schůzek a především předání ručně vyráběných pozvánek. Z každé jediné jsem měla ohromnou radost, když se pozvaným rozsvítily oči. Inu, dali jsme si na tom záležet a místo objednání ručně dělaných pozvánek z Anglie, které by nás mimojiné vyšly na 24 000,- Kč, jsme si u pár dlouhých večerů při svíčkách vytvořili naše vlastní. Každá je originální a vyrobená s láskou.

V restauraci La Terrassa (bývalá Rezavá kotva) jsme si první večer s rodinou pochutnali na tapas a večerní pražské sluníčko, které se prý už neukázalo dlouhé měsíce, mi svítilo na Žofín Garden. V hlavě mi lítaly myšlenky, jak tam za necelý půlrok budeme všichni společně slavit naší svatbu. Nemohla jsem se vynadívat, a tak čokoládový fondant, na který nikdy nedám dopustit, přistál těsne vedle ubrousku, na kalhotech. Srdce se mi vždycky tetelí radostí, když jsem s mými nejbližšími v té kouzelné Praze. 

Hledání svatebního apartmá je úplní bomba. V Nerudově ulici, která je naší oblíbenou, jsem obešla pár vytipovaných roztomilých hotýlků a vypozorovala jednu zajímavost. Zatímco muži se o mě po zmínce o svatebním apartmá starali jako o budoucí nevěstu, ženy na mě házely nepříčetné pohledy a odkázaly mě na internetové stránky, aniž by mi samotný pokoj ukázaly ba ani na fotografii. Vybrali jsme ten nejkrásnější v Praze a v bílým pokoji si ty všechny přípravy s družičkama užijeme se šampáněm! 

Zkoušení svatebních šatů je zaručeně tím nejhezčím zážitkem. Malá paní vás sice na začátku možná špatně odhadne o 4 velikosti nahoru, ale jinak její "Tááák a teď šipku, slečno!", následně na vás nahrne tu krémovou nádheru a připíchnutím závoje z vás raz dva vykouzlí princeznu. No uznejte sami, komu by se to nelíbilo? Takových šipek jsem udělala sedm a bylo skoro jasno. Favoritky byly dvoje. Buď dáma a nebo princezna. Tak se nechte překvapit :) 

Užijte si nádhernou neděli a co kdybychom ještě blog rozeslali víc do světa? Jedním takovým likem na tomhle příspěvku zajistíte, že více než 200 lidí se bude moct brouzdat po mých řádcích a to mi dělá ohromnou radost! 

Vaše TerezaInOslo