Roadtrip po Norsku část 1. - TROLLTUNGA

Je líná neděle a já se od rána procházím fotkama z našeho roadtripu. Jsem trochu společensky unavená, protože jsme měli poněkud náročný, ale nádherný víkend a já utíkám od reality do nádherné norské přírody. Náš roadtrip byla taková tečka za mými posledními studentskými prázdninami, které jsem doslova natahovala jako kšandy... ostatně proč ne? Když jsou to TY poslední! Jakmile jsme dostali jakoukoliv příležitost sbalit saky a paky a někam odjet - využili jsme toho a tak jsme se i octli meteleskum bleskum na našem roadtripu. Dnešní neděle je zasvěcená psaní motivačních dopisů v norštině, protože teď už vážení jde do tuhého a já jsem v procesu hledání té opravdové práce! A protože se mi do toho zatím moc nechce, tak se mnou ještě na chvili utečte od reality do světa nádherné norské přírody a nekonečných panoramat. 

Na cestě do Odda, no nezastavili byste taky?

Voilà!

Stále ještě plná dojmů z našeho spontánního 6-denního roadtripu po Norsku jsem se s vámi rozhodla sdílet naši první zastávku - Trolltunga - v doslovném překladu "trolí jazyk". A přestože jste asi nikdy v životě, ostatně jako většina nás smrtelníků, trolí jazyk neviděli - při pohledu na některé fotografie asi i pokývnete hlavou a pod vousy si zašeptnete, že to vážně tak trochu jako trolí jazyk vypadá!

Tenhle neuvěřitelný přírodní skvost, který ční 700 metrů nad jezerem Ringedalsvatnet kousek od nádherného městečka Odda, ale nedostanete jen tak zadarmo. Jsme totiž v Norsku. Jako dneska si pamatuju, jak jsem se vydala poprvé na "procházku" (ano, opravdu tomu říkali procházka) s Johniho maminkou Anitou. Vypadalo to asi následovně - řekli mi, že se mám pohodlně obléknout jako na procházku do lesa, sbalili kakao do termosky a pár sušenek, jeli jsme pár minut autem, pak trajektem, pak jsme dojeli na parkoviště a pak mi to došlo, co taková norská procházka znamená. Po 2 hodinách náročné chůze přes balvany, kolem sněhových závějích jsme došli až na Preikestolen. Takže od té doby jsem poučená a připravená na ty "norské procházky" jak se patří!

 

Jestliže se vydáte hledat trolí jazyk - připravte se na 22 kilometrovou túru vašeho života, při které v prvních dvou kilometrech prudkého stoupání přes obrovské balvany a potoky málem vypustíte duši a 7krát se rozhodnete to otočit zpátky. Na všechny ty těžké chvíle, puchýře a bolavá záda ale zapomenete, jakmile se vyškrábete a trolí jazyk se vám předvede v celé své kráse!

 

Takový výlet není ale jen tak, je nutné ho nepodcenit, pořádně naplánovat a já mám pro vás pár tipů, které vám zážitek zpříjemní! 

Norské ňamky - Makrely v rajčatové omáčce, Leverpostei - norská paštika, 
Kvikk Lunsj - sušenka v čokoládě, norská čokoláda Freia (jedna z nejlepších na světě!)
a Lefse (na ty nedám dopustit, měkkoučké a se skořicí - co dodat!

Kdyby tuhle lanovku nezavřely, mohli by si všichi odpustit ty supernáročné dva kilometry

A jak jsme to udělali my?

Johni nikdy nenechá něco jen tak náhodě, takže po důkladném prostudování nejrůznějších cestovatelských blogů o výšlapu na Trollltunga jsme věděli, pár důležitých věci: 

• že parkoviště stojí 100NOK a zaplatit ho můžete v automatu kartou, nebo mincemi 

• že nesmíme jít o víkendu, protože jinak riskujeme, že bychom prý šli v dlouhé koloně lidí a na fotografii na jazyku bychom si prý počkali více než jednu hodinu a to by ale dost pokazilo ten unikátní zážitek

• že si můžeme napustit vodu z horských potůčků a nemusíme tedy tahat těžké lahve plné vody (ta voda chutná naprosto neuvěřitelně!)  

• že se vyplatí nahoře přespat ve stanu, protože jedině tak si ukousnete kousek té nádhery jen sami pro sebe

•  že tam nahoře není signál

•  že se dá jít na Trolltunga v období od května do září, jinak je místo zasněžené a velice nebezpečné

Vyrazili jsme kolem půl páté (původní plán byl kolem 2 hodiny odpolední), ale znáte to: z nějakého nepochopitelného důvodu se nám foťák místo nabíjení celou noc vybíjel a my museli shánět USB nabíječku do auta a navíc jsem já pořád chtěla zastavovat a fotit ta panoramata! 

Po nekonečném šplhání jsme zdolali 8 kilometrů. Počasí se umoudřilo a po pár deštivých minutách nás uštědřilo nádherného měkkého večerního sluníčka. Byli jsme tam nahoře úplně sami, protože ti, kteří tento trip ušli v jeden den už byli dávno dole a my byli mezi posledními "blázny", kteří se vydali nahoru tak pozdě. My jsme si užívali každý okamžik, připadali jsme si jako na konci světa, kde se zastavil čas, žádný signál, žádní lidé, auta, rámus velkoměsta, jen ticho, sluneční paprsky a nádherná příroda. V ten moment jsem si uvědomila, že tohle je jeden z těch životních výletů! 

Vybrat místo na stanování nebylo ale vůbec těžké!

Vybrali jsme to místo i kvůli takové nádherné koupelně

A večer nám k tomu ještě dolétly i červánky

Bylo něco málo po půl desáté večer a my jsme se rozhodli utábořit. Nikde nikdo, jen v dálce jsme viděli pár malinkých mravenečků u červeného stanu. Trolí jazyk jsme zatím neviděli...  uvařili jsme vynikající večeři z pytlíku.

Těstoviny a rýže v pytlíku pro horolezce - Johni měl na menu Pastu Provence 
a já Rýži s bazalkou - vynikající, taky za tu cenu, 
jeden balíček stál 89NOK (cca 300CZK)

Ráno...

Dobré ráno ze stanu

Druhý den ráno jsme se probudili do nádherného dne. Sluníčko svítilo ostošest a my udělali čaj do tumbleru, vychutnali si lehkou snídani s nejkrásnějším výhledem na světě a konečně se vydali hledat ten trolí jazyk. V lehounkých botkách, bez těžkých batohů a stanu, jsme docupitali 3 kilometry a tajil se nám dech, když si ten německý mladík sedal na okraj jazyku...

Dva němečtí tůristi odešli po pár minutách a my zůstali s jazykem na pár minut sami. Nádhera! Neuvěřitelné! Nemohli jsme se toho výhledu nabažit. Když na jazyku konečně stojíte - nezdá se vám to tak strašidelné jako těm, kteří na vás zdálky koukají. Takže jsme se oba odhodali a sedli na kraj, skočili pár skoků, udělali pár stojek a Johni i pět salt - protože se povedlo vyfotit až to poslední :) Klasika!

Pak už následovalo jen sbalit saky paky a vydat se na dlouhou túru zpátky. Po pár hodinách jsme teprve začali potkávat první horaly, kteří se museli zezdola vydat už kolem 6 hodiny ranní.

Neuvěřitelně ledová voda!

Já se čas od času vykoupala, dojedli jsme poslední zásoby všeho dobrého a poprali se s tím posledním náročným srázem dolů. Na rovinu, měli jsme toho plné kecky - ale stálo to za to! 

A co vy? Navnadilo vás to na podobný výlet? Nebo už jste byli? 

Vaše TerezaInOslo