Jak jsem se stala Blogerkou Roku 2014 aneb i ty nejbláznivější sny se plní, přátelé

Tetelím se na kožené židli asi v sedmé, či osmé řadě. To ze samé nervozity ani nedokážu spočítat... Sál majestátního hotelu Boscolo praská ve švech a já se nemůžu vynadívat na blogerky s roztodivnými, avšak naprosto dechberoucími módními výstřelky. Přestože tradičně převládá černá barva, okaté instalace ve vlasech a na hlavách jsou pastvou pro oči a středobodem zájmu. Sedím na jedné půlce a tulím se k Johnimu, kde hledám jakousi morální podporu.Ten střídavě monitoruje situaci kamer a střídavě píše do Norska, že to ještě nevypuklo. Já v těle cítím takovou tu zvláštní energii, jako by mi žilama pobíhaly tisíce miniaturních skřítků, kteří jsou tak akorát velcí, že při každém kroku se trochu bouchnou do hlavy a to vám v těle způsobí takovou to jemňounké třepání. Nedají se zastavit, ani třemi pořádně vylouhovanými heřmánkovými čaji. 

Foto: Jan Tůma

Začíná znělka, v uších mi to zní ohromně hlasitě, jako bych se ocitla v nějakém svém vlastním filmu. Najednu nikde nikdo, jen já a ta znělka, která donutí ty napůl otravné skřítky zrychlit tempo. Dramatickou hudbu k tomu doplňuje ještě dramatičtější bušení srdce a připadá mi, že to musí slyšet celý sál naplněný ohromně zajímavými a inspirativními lidmi, tak se tak jemně usměju jako na omluvu, že je vyrušuju.
Představují nominované blogy, a já se chytám imaginárně za nos, proč jsem krucinál nevybrala lepší fotku. Už je pozdě, je to tam, všichni to viděli. Už se k Johnimu teda rozhodně netulím, takovéhle silné momenty totiž musím dobojovat sama, když mu totiž kouknu do těch jeho modrejch upřímnejch očí, mám pocit bezpečí a nechám volný průběh veškerým emocím, a to tedy rozhodně dneska na pódiu nechceme. Vždycky, když je nějaká velká příležitost, kdy se potřebuju emotivně ovládnout - trochu mě předtím "potrápí". Ten den odpoledne mě takhle dostal do kolen rovnou dvakrát za sebou, když jsem uskrkávala jeden ze tří již zmiňovaných heřmánkových čajů.  Dramaticky na mě z ničeho nic vychrlll, že výherkyní v kategorii Life se stává TerezaInOslo, což automaticky spustilo déšť nezastavitelných a otravných slziček, které mi laškovně rozmazaly make-up, abych se najednou začala hlasitě smát a naprosto tím zmátla přihlížející pozorovatele našeho malého dramatu v jedné z pražských kaváren. Takhle se to opakovalo hned dvakrát, a já byla tímto na večer připravená. 

Obálka s výsledky je na pódiu a já už někde v podvědomí tuším, opravdu hodně silně, že jsem to já. Je to taková ta neuvěřitelně silná intuice, která málokdy zklame. Když však zklame, je to ta nejhorší noční můra, ze které se né a né probudit. Z mikrofonu se ozývá, že výherkyní je mladá dáma, "Je to tam", šeptají moje rty bůhví komu, a v názvu jejího blogu je město, "It' s me!" šeptám Johnimu, když už vidím ve svém obličeji světlo kamer a ozývá se nádherný potlesk, který jakoby mávnutím proutku sklidnil celé mé tělo. V takových situacích se vaše tělo dostane do takového módu, že jedná za vás. Lípnu Johnimu letmou pusu na tvář, kdy on míří na pusu, takže z toho vznikne takového to něco napůl u koutku a vyrážím na cestu na pódium, kterou jsem okoukala od mladinké výherkyně kategorie Video Teri Blitzen, která ji zvládla bravůrně.

.
Jediné, co v tu domu vnímám, jsou obrovské palce nahoru fotografa Honzy Tůmy, který natěšeně poskakuje na židli a mě vykouzlí ještě větší úsměv. Jan Tůma tenkrát fotil mé ségře svatbu na Mauriciu, takže se tak napůl známe. Vlídný a známý obličej v těchto situacích přijde vždycky vhod a já jsem rázem na pódiu, ani nevím, jak. To je ono, Terezo. To sis tak ohromně přála a teď tu stojíš na pódiu a prožíváš ten moment, který se prý jen tak nezapomíná. Ondra Vodný cukrliká popis blogu, pamatuju si jenom to, že prý pomáhám lidi "nakopnout", aby si šli za svými sny. Přebírám ceny a nemůžu je ubrat. Je toho hodně a já nechci předvést nějaké nemotorné číslo, že mi najednou všechno vypadne z ruky. Najednou se k mým červeně namalovaným rtům blíží ten mikrofon. Čím víc se k mým rtům blíží, tím víc se vzdaluje můj proslov. Ve finále je tatam, ale co si budem namlouvat, po pravdě řečeno - nic jiného jsem ani nečekala. Tuším, že jsem poděkovala svým skvělým čtenářům - vám! A taky zmínila, aby si lidé šli za svými sny, že to prej stojí za to. Jeden letmý úsměv na to celé publikum a už si to štráduju přes ty všechny kabely s kamerou u obličeje do té sedmé/osmé řady. Johni na mě kouká, jako tenkrát na svatbě, a já se ještě trochu chvěju. Milounké ségry z Cup of Style se na mě nádherně usmějou a Lucka šeptne "gratuluju" a naše soukromá oslavující chvilku s manželem a jeho gratuluju se odehrává před kamerou, která se tedy rozhodně nedá přehlídnout.  

Foto: Jan Tůma

Foto: Jan Tůma

Mám neuvěřitelnou radost. Myslím, že právě tímto momentem, všechny ty moje texty o plnění snů a vkládání energie do věcí, na kterých nám záleží, a které děláme rádi, nabyly na váze. Takový ten nádherný pocit zadostiučinění, že jste mě nenechali na holičkách a hlasovali, je k nezaplacení a já vám za to, jak se říká v Norsku, tisíckrát děkuju. 

No a od té doby, mám tu nádhernou náladu, kdy Johnimu otravně oznamuju z ničeho nic, "I won". Podle mě ho to už fakt nebaví, ale co... kdyby náhodou zapomněl :). 

Je brzo ráno a já jsem unavená - neunavená. Jsem osoba, kterou, když něco takhle "nakopne", nedá se to jen tak zastavit, a to ani ve spánku. Mám v plánu vám ještě napsat ohledně Blogerky Roku jeden, či dva články. Přece vás neošidím o celé ty nádherné přípravy a celý průběh, co se dělo na after party. A taky o těch všech inspirativních lidech, se kterými jsem měla tu čest se seznámit. Ještě mám v rukávě perličky z módní policie, kde jsme s Johnim strávili dobrých deset-patnáct minut, a pár perliček ze zákulisí. 

Všem vítězkám Blogerky Roku 2014 z celého srdce gratuluji a bylo mí ctí, vás dámy poznat. Kategorie Video: Teri Blitzen, Objev roku: The Nattiness, Food: Menu domů, Fashion: A Cup of Style, Beauty: Petra Lovely Hair.

Nádherný pátek, vážení čtenáři, a běžte si za svými sny - vážně to stojí za to. 

Vaše Blogerka Roku 2014 TerezaInOslo