Naše vánoční doma a jaké jsou Vánoce po čtyřech letech doma

Sedíme u stolu, pod nosem nám voní svíčka a venku prší. Podle počasí by to mohlo být jakékoliv ráno někdy v dubnu, ale není. Je speciální. Plné očekávání. A má kolem sebe takovou tu vánoční šmouhu. Johni se poprvé cpe vánočkou a na to, že zrovna není milovník sladkých snídaní, má zatím podle výrazu a plných tváří vánočka úspěch. Mám vždycky radost, když ho něco našeho takhle uchvátí. A to jsem vám ještě nevyprávěla o první ochutnávce bramborového salátu. Po něm přišla otázka, jestli se může dělat i jindy než o Vánocích. Jasně, že jo. Johni otevírá poslední dárek-nedárek z adventního kalendáře, já střídavě srkám kakao a čaj a je nám dobře. 

Rána Štědrého dne jsou totiž nejkrásnější. 

Těšim se. Na zdobení stromku. Na balení dárků. Na chystání stolu, vůni pinnekjøttu a ujídání bramborovýho salátu až na mě přijde hlad někdy v noci. 

Na český starý klasiky a moje letošní první cukrový cukroví. A pak na to, až všichni hosté spokojeně odejdou do svých pelechů a my si budeme užívat svátky po našem. Se svařákem a skořicí vymrzlí po procházce někde v centru kouzelný Prahy plný světýlek. A taky by mohla být pocukrovaná, ale to už bych asi chtěla až moc. A nejvíc se vlastně těšim na naše první Vánoce s prckem, protože děti jsou o Vánocích úplně nejkouzelnější. Teda alespoň to všichni říkaj. 

Je sobota ráno a nás čekají už jenom samé ty milé povinnosti, které začínají zdobením stromku. Našeho prvního společného stromku :)

Je to naše hostitelská premiéra, protože máme z rodiny největší stůl. 

Před pár měsíci jsme museli totiž udělat závažný rozhodnutí. Buď stůl, nebo velkou sedačku. A stůl vyhrál. Tak jsem se ze všeho nejvíc těšila na jeho dekorování. Pár větviček eukalyptu, světýlka v lucerně a kytí v malinkých vázičkách. Tak akorát, aby se na stůl ještě vešly všechny ty dobroty. Jako předkrm jsme servírovali ten slavný bramborový salát ve vysokých skleničkách a byla to tedy taky moje premiéra. Byla to jenom chuťovka, ale všichni to vyškrabkali do posledního drobku.

Elizabethka měla svůj elfskej obleček a byla naprosto kouzelná. U pinnekjøttu vyprávíme babičce o tradičních norských jídlech a letošní norský válce mezi Team Pinnekjøtt a Team Ribbe. Letos v Norsku se totiž všude na sociálních sítích i v médiích rozjela obrovská debata a společnost se rozdělila na dvě poloviny. Jedna, která jí tradičně o Vánocích pinnekjøtt (jehněčí žebírka) a druhá, která jí ribbe - to je pomalu pečené vepřové maso se silnou tukovou krustou. Dokonce známá norská designová značka Moods of Norway vytvořila kolekci svetrů, na kterých bylo napsáno Team Pinnekjøtt a Team Ribbe. V těch se letos fotili celé rodiny. Někdy to bylo jednoznačný, jindy třeba půl na půl. Johni dokonce řikal, že je to takové téma, které může vést k tomu, že sejde i ze svatby. Ale to ho tak trochu podezřívám, že si ze mě tak trochu střílí. I když u Norů nikdy nevíte. My to naštěstí máme bez žádné rozepře. U nás je jasný vítěz pinnekjøtt, i když ribbe taky není vůbec k zahození.  Pinnekjøtt moc chutnal i naší babí a já jsem zas a znovu měla radost, že jsem při rozdělování česko-norských tradic vyměnila kapra za norský jídlo. 

A koho by zajímalo, jak se slaví Vánoce v Norsku, mrkněte na článek z roku 2015 TADY, 2014 TADY a 2013 TADY. 

Sedíme u stromku a Elinka řádí v dárcích. My rozbalujeme, Alexa nám vyhrává vánoční jazz a je nám všem spolu dobře. 

Páni, to je let, co jsem slavila Vánoce doma. 

Když se spojí rodiny, které jsou z každé strany Evropy, přichází každoroční dilema. Pokaždé se totiž musíte rozhodnout, v jaké zemi budete. A vždycky někdo někomu chybí. Vždycky. A vždycky je to těžký jim to říct. Ale ty letošní byly vážně kouzelný. I když jsem si to ještě v pátek za pět minut devět, kdy jsme na poslední chvíli sháněli stromek, stojánek na stromek, stěhovali milion věcí z hubu a padli v půl druhý ráno do postele po uklízení bytu opravdu nemyslela. Ale za to probuzení do nádherného to stálo. 

Posílám pozdravy všem těm úžasným supermamkám a supertátům, kteří dělají Vánoce pro svoje ratolesti kouzelný, protože všechno připravit a všechny pohostit, to je, páni, fuška. Na Štěpána se u nás zase sešla ještě větší početnější rodina, a u stolu se zase jedlo, pilo, smálo se a za tu všechnu přípravu to rozhodně stálo. A i když jsem pondělí skoro celé prospala, tak to byly naprosto kouzelný Vánoce.

Už teď se těším na ty další. A třeba jednou budeme hostit norskou i českou rodinu dohromady. To bychom ale museli mít ten stůl tak pětinásobný :) Kdo ví.

Krásný večer a zmrzlé pozdravy z nádherného Norska

Vaše TerezaInOslo