BALI NEWS: První dojmy

Po devíti hodinách z Dubaje na Bali přistáváme. Miluju přistání do zemí, kde jsem ještě nikdy nebyla. Většinou pozoruju tu nádheru z letadlového okýnka. Tentokrát ne. Tentokrát se snažíme upoutat Williamkovu pozornost nejrůznějšími hračkami, protože jemu je nějaké pozorování nádhery šumák. Přirozeně. Je mu osm měsíců.

Letadlo drncne o ranvej a my si oddechneme. 

Zvládli jsme to. 

Byl to Williamkův první dlouhý let a oba (Praha - Dubaj, Dubaj - Denpasar) je zvládnul naprosto bravurně. Nutno říct, že oba lety jsme letěli s Emirates a měli jsme postýlku a prostor před námi, kde mohl William vyjma vzletu a přistání kdykoliv lézt a hrát si. Letušky si omotal kolem prstu a nosili mu hračky, tulili se s nim a spolucestující na něj dělali opičky. Já se modlila, aby jim to vydrželo. Vydrželo. A dokonce si ho jednou předávali z řady do řady, aby si ho potulili. My se tak seznámili s polovinou letadla a William byl spokojenej. Miluje pozornost a lidi.

Letiště na Bali je obrovské, moderní a plné lidí. A co to je "bali-style" jsme pochopili, když jsme hodinu a půl čekali na naše kufry. Pak hodinu na výjezd z parkoviště a další téměř tři hodiny jsme strávili v zácpě. 

Do vily jsme přijeli až po setmění. Otevřeli se masivní vyřezávané dřevěné dveře a mně při tom pohledu poskočilo srdce. Palmy šustily, měsíc osvětloval bazén, který vede ze zahrady do poloviny obýváku a malá světýlka prosvítala velikou zahradou. Dola, naše balijská paní domácí, která byla maličká a pořád usměvavá, nás uvítala širokým úsměvem a drinkem ve vybroušené sklenici tvaru ananasu. Byla to studená čerstvě vymačkaná melounová šťáva. A byla vynikající. 

My jsme skočili do bazénu se sametovou vodou a někdy kolem půlnoci jsme všichni usnuli. Poslední hodinu jsme se tu po vile pohybovali spíš jako duchové. Vyčerpaní, ale spokojení. A náš měsíc v ráji právě začal.

 

Dneska je to třetí den na Bali. Pereme se s časovým posunem, který nás naprosto zmohl. A naprosto znamená, že William chodí spát kolem třetí ráno. Drží si svůj režim, akorát na Bali je o šest hodin víc. Pomalu se to snažíme měnit, ale moc nám to nejde. Tak uvidíme... 

A jaké je zatím Bali? Plné kontrastů. Chudé čtvrti plné odpadků versus hyper moderní jógová centra a instagramové kavárny. Je to takový ráj na zemi, do kterého je zasazený moderní životní styl. 

Vždycky, když jsme cestovali s našima, táta říkal, že řidiči taxíků jsou nejlepším zdrojem informací o dané zemi. Od našich jsem se tedy naučila vyptávat se během cesty na všechno možné. Během pár minut vám totiž složí tu nejpravdivější mozaiku o zemi, ve které jste se právě ocitli. Tuhle metodu jsem používala i v Keni. Kde jsem čerpala informace do diplomky.
Díky zácpě jsme mluvili několik hodin - o historii Bali, proměně náboženství, rozmachu turismu, balijském životním stylu, počasí, přírodních katastrofách i o tom, jaká pozitiva a negativa právě turismus přináší Bali a jak se Bali mění.

To nejhezčí na Bali je zatím ta pohoda, která tu je, vynikající a čerstvé místní ovoce a příjemné teplo.

Těšíme se, co přinesou další dny. 

Pokud by vás právě o Bali, nebo cestování s batoletem zajímalo, napište do komentáře. Budu se těšit. 

Vaše TerezaInBali