O dnešních dvou dobrých telefonátech, zvědavému tanečníkovi a jak je v Oslu nádherně-vánočně

Oslo se plní nádhernou vánoční atmosférou...  takovou tou voňavou, křupavou,  útulnou a především milou. Ti seveřani to prostě nějak umí. A to mě baví. Vánoční čas je nádherný, a není třeba se vůbec ničím stresovat. Ani lidma, ani dárkama, a už vůbec ne cukrovím. Prostě si je letos užijte. Beztak je to jen a jen vaše osobní rozhodnutí. A protože mě takový vánoční shon a stres dělá vrásky na čele každoročně, loni jsem o takovém vánočním shonu psala článek TADY, je-li-li-bo.

Ráno jsem se asi půlhodinu rozhodovala, jestli z té postele vylézt, či ne. Třeštila mě hlava, ale ohromně jsem se těšila na ty dvě naplánované schůzky. Schůzky, to zní moc nóbl, prostě kávičky s holkama. Miluju takové kávičky a tenhle týden přímo kávovými srazy praskal ve švech. Mám upřímnou radost, že můžu konečně po těch letech říct, že tu mám opravdové a především jen "moje" (ne Johniho) přátelé. Miluju ty svoje holky islandský, norský, holandský a český.

PRVNÍ DOBRÝ TELEFONÁT

Dnešní ráno mi přilétl ten milý telefonát hned do postele, že je to ložený a moje česká rodina přiletí na Vánoce. A třešní na dortu je, že přijedou rovnou do Johniho rodinného srubu u fjordu. Mám neuvěřitelnou radost, za prvé mám radost, že se naše rodiny zase po ohromně dlouhé době setkají. Tátové si na zásnubách přímo padli do oka a na svatbě už je od sebe nikdo neodtrhnul. A Johniho maminka má zase oblíbenou moji ségru a jejího manžela. Je to vždycky hrozně napínavé, když se setká česká a norská rodina. Všichni jsou trochu zaražení a my se ztrácíme v jazykové záplavě a střídavě překládáme na všechny strany. Pak se něčím přiťukne a to je znamení, že už překládat nemusíme. Inu, těším se jak malá holka. Jsem pyšná na Norsko, Johniho rodinu a jeho rodné město a upřímně řečeno, kde by byly hezčí Vánoce, než v norském dřevěném srubu. 

DRUHÝ DOBRÝ TELEFONÁT

Jsem ve sprše a Johni vtrhne do koupelny, že mi někdo volá. Žádná panika. Tady v Norsku vám někdo volá denno-denně. Ve většině případů jsou to telefonní prodejci, kteří jsou náramně otravní. Jdu na autobus a nedá mi to. Volám zpátky. Často to nedělám, ale mám takové to tušení... vezme to milá paní, která mi cukrliká do telefonu, že je velice zaujal můj motivační dopis a CV a že by mě rádi pozvali na interview. Usmívám se od ucha k uchu, že si kolemjdoucí musí myslet, že jsem tak trochu ovíněná. Dokázala jsem to! Pozvali mě na interview! Po tolika měsících...  První a ten vůbec nejtěžší krok v hledání práce je překonán. Interview je naplánované a já mám neutuchající radost... KO-NE-ČNĚ!!! 

Štráduju si to domů z toho milého setkání s Marte, norskou kamarádkou, která právě procestovala půlku světa: zdolala Inca trail, pracovala v džungli, stihla svatbu na Havaji a shromáždit kupu životních zážitků. A v tom se zaposlouchám do kapely, která hraje přímo na hlavní třídě Osla. A v tom mě to praští do nosu, jak tři oříšky pro Popelku. Ta nádherná uvolněná páteční sváteční atmosféra. Nahrávám video a vyruší mě norský mladík: "Vil du danse med meg?" Já na něj mrknu a hlavou mi prolítně moje vize našeho vtipného tanečku uprostřed hlavní třídy. Mile se usměju, že třeba někdy příště a v pěti minutách mu ve zkratce odpovídám na jeho zvídavé otázky a v rychlosti mu tedy vylíčím můj život. Protočí se mu panenky, když mu řeknu, proč to natáčím, a nervózně se rozhlédne kolem sebe, kde prý je moje ochranka. Když jste totiž v Norsku Blogerka Roku - jste celebrita celebrit... Udělal si se mnou fotku, ještě víc znervózněl a život v norském Oslu plynul dál.
A abyste byli trochu v obraze - v pondělí letím na pár dní zase do Prahy. Jsem nadšená  a ohromně se těším... a vy se taky můžete těšit! Bude to zase narvané k prasknutí a taky je tam pár šťavnatých libůstek :) 

Krásný víkend a jestli hledáte nějaký tip na páteční film, pro romantické duše doporučuji a dávám zelenou filmu "Remember Sunday".

REKLAMA, o které jsem psala v článku o Václavu Havlovi je na světě v článku TADY. 

Vaše TerezaInOslo