Proč miluju tyhle Vánoce, jak jsme našli zamrzlou pláž a jak jablko nepadá daleko od stromu

Jazzová hudba se líně nese dřevěnou kabinou. My odpočíváme po vynikajícím curry a hraní deskových her a prostě jen tak sdílíme náš moment. Je tu teplo, voňavo a útulná atmosféra by se dala krájet. 

Miluju tyhle Vánoce. Jsou totiž přesně takové, jak jsme si je vysnily. 

Máme nový kávovar a dělá tu nejlepší kávu pod Sluncem. Všichni jí milují a káva se u nás ve srubu servíruje několikrát 
 denně. I náš táta, který nikdy nedal dopustit na čerstvě namletou kávu v ručním 
kávovaru uznale kývá hlavou při pití Nespressa. A to je co říct!

Dostali jsme k tomu i hrnečky a nejrůznější serepetičky - cukříky, vynikající 
marzipánové bonbónky. Takové servírování kávy mě nesmírně baví :)

Posledních pár dní jsme trochu cestovali. Objeli jsme okolí srubu, projeli všechna možná rybářská městečka Loshavn, Korshamn, Farsund a zátoky, zamrzlé pláže Lomsesanden a vlezli i do jednoho baru, ve kterém po nás dost divně pokukovali místní rybáři, kteří si objednávali kořalku z baru, který byl z rozpůlené rybářské lodi. 

Na skok jsme zajeli pozdravit norskou rodinu do Johniho rodného městečka Klepp a odvést jednu část české rodiny na letiště. Cesta do Klepp, který se nachází asi půlhodinu jízdy od Stavangeru a Stavanger se zase nachází asi dvě hodiny jízdy ze srubu, byla krušná. Napadlo nám tu kupa sněhu a je to tu trochu jako zmrzlé království. Johni řídí dobře, v norské autoškole totiž nic nenechávají náhodě. Testy jsou v tréninkovém centru a jsou velice náročné. Jejich součástí je i zkouška z jízdy v extrémních situacích: na ledu, ve smyku, na ledu a ve smyku, dokonce vám do cesty pošlou i umělé losy. Stejně vám ale buší srdce, když sjíždíte po ledové cestě lesem, ani nedutáte...

Jak to vypadá, když se potká česká a norská rodina

Mám ohromné štěstí, že Johni pochází z obrovské rodiny, kde má každý velké a dobré srdce. Je mi s nima moc dobře a naši tátové si před lety padli do oka natolik, že pokaždé, když se vidí, je náročné, aby šli spát. Vyprávějí si, popíjejí koňak a probírají všechno možné i nemožné. 

Johniho tatínek Øyvind je celý Johni. Troufám si říct, že Johni bude za pár let vypadat a především se chovat velice podobně a to je, vážení, trefa do černého! Øyvind nám uvařil norskou klasiku, jak jinak. Tresku na způsob Bacalao. K jídlu se podávalo červené víno pro výjimečné příležitosti a nesměl chybět ani v Norsku tolik oblíbený Akevitt (Aquavit - alkoholický nápoj z obilí, nebo z brambor). Krb hřál ostošest, ale oba tátové se hrdě pyšnili svými novými svetry, které nesundali ani na okamžik. Mám obrovskou radost, byl to asi nejpovedenější dárek letošních Vánoc. Jestli se někomu líbí, je to jedna z nejlepších norských značek a u nás v ČR se dají zakoupit TADY.

Mám toho tolik na srdci a velkou kupu fotek, ale nemám vůbec čas psát. Užívám si těch mých nejbližších, dokud můžu. Sledovat můžete Instagram, kam přidávám fotografie z našich dní @terezainoslo. 

DNES posledn9 den, kdy je možné na Instagramu vyfotit a označit, kdy čtete blog, či čím vás inspiroval. Vyberu jednoho šťastlivce,  který ode mě dostane milé překvapení :)

Nádherný sváteční poslední den roku,
přeje Vaše TerezaInOslo

P.S. Protože se mě velice často ptáte, čím fotím vešeré fotky na blogy - řeknu vám to na rovinu. Všechny fotografie, které jsou na blogu, instagramu i Facebooku jsou focené mým miláčkem, kterého už nedám z ruky Olympus PEN Lite E-PL7. Kdybyste někdo chtěl zakoupit - určitě mě kontaktujte - moc ráda vám poradím s nákupem a výběrem objektivů a mám pro vás i velice milé překvapení. 

Foto: Přemysl Vida