Článek na vaše přání o našem bytu

Sedím na žluté židli za naším dřevěným jídelním stolem a rozhlížím se kolem sebe. "Tak co jim napíšu..." vyskakuje mi v hlavě... Vždycky se pohledem zaseknu na těch nádherných květinách, které mi tu majestátně dělaj parádu a voní tak nádherně, že se mi čas od času zatočí hlava. Křupavý vzduch po dešti, který nám proudí otevřeným oknem do bytu, mi ji zase zabrzdí. (pozn. fotky jsou z minulého týdne, voní mi tu narozeninové růže a pivoňky v krabici)

Oslo na jaře je ohromující. Všechno je tak svěží. Není vedro, je teplo a svěže.  Za oknem vidíme pučet nové lístky ohromných stromů a mezi nimi na nás z dálky pomrkávají okna malých domků. 

Náš byt milujeme. Je tu útulno, světlo, teplo a přestože je byt asi nejmenší v Oslu, ba možná i na světě, pořád se nám sem vejde hned třicet kousků dobrých přátel :) A vo tom to je!

Po roce placení nájmu a několika housewarming parties, kde si Johniho přátelé rochnili ve vlastních nově pořízených bytech, jsme do toho vlítli po hlavě. Po zvážení všech odeslaných dokumentů jsme dostali zvýhodněnou studentskou hypotéku a vypočítali, že za vlastní budeme měsíčně platit míň, než za nájem. Tehdy jsem pracovala na plný úvazek (co na plný, na 120%) v kavárně a Johni v hračkářství, poslední tři měsíce jsme dřeli jako koně, abychom měli průměr co největší. Vyplatilo se :) My si s bankou virtuálně "plácli" a vydali se hledat toho našeho útulňáka... 

Asi měsíc po našich zásnubách jsme koupili minibyt v bývalé továrně na boty, která nás učarovala místem, červenými cihlami, svým příběhem a bytem s patrem, vysokými stropy a obrovskými okny. Byl to druhý, o který jsme bojovali. Ano, přesně tak. V Norsku se o byty bojuje a to doslova. Musíte vyhrát aukci, kde se lidi perou jako nenažraní psi. Ostatně o tom si můžete přečíst ve dvou článcích tady:

• Jak kupujeme byt: kapitola první
• Jak kupujeme byt: kapitola druhá

První noc v novém bytě 

Nejlepší byla naše první noc. Takové to nocování ve filmech na matraci v krabicích každý komentuje jemným "pšoukem": "Šmarjá, to je klišé!" do té doby, než tam sami na těch matracích usínají. Byla to paráda. Splnil se mi obrovský sen. Tehdy jsem vždycky zavřela oči, že už usnu a pak je zase strašně rychle otevřela, jestli se mi to jen nezdálo. Bylo to pohádkové... a bylo to naše.

Pak nám nějaký pátek (několik desítek pátků) trvalo, než jsme ho zařídili. Na účtu nám zbylo pár korun na zařízení, tak jsme pořídili jen to nejnutnější. Za několik týdnů jsme sami postavili skříň až do stropu a málem se u toho oba vztekli. No, tehdy mi došlo, jak by bylo fajn, kdyby aspoň jeden z našich rodičů byl nablízku. Tahat všechno v ruce z IKEA, nosit všechny ty krabice, zjistit, že stěna má železné vložky, do kterých se nedá vrtat a asi milión návštěv v norské obdobě Bauhausu nás stálo hodně nervů. Heh, byli jsme mladý, životem ještě neobouchaný a co se týče zařizování a kutění - naprostý amatéři. 

Lednice a prstýnek 

 

K tomu mám ještě jednu historku. Po pár měsících se nám rozbila lednička. A zrovna, když jsem byla na týden v Praze. Johni tedy nic moc nejedl, zhubnul a v práci mu z hubenýho prstu sklouznul snubní prstýnek. To odpoledne mi volal, ať už přiletím domů... . Heh, lednici jsme sami opravit nedokázali. Táta by to sved a prej během pár sekund. Tak to se mi zastesklo po pomoci podruhé. 

Někdy je to prostě bez těch nejbližších v cizině dřina. To si ale uvědomíte právě při těchhle situacích...

To, že jsem neuvěřitelně otravná se svou uklízecí mánií, už asi víte. Neusnu, když je dole pohozená deka... Taková trochu mírnější verze bláznivé Moniky z Přátel. Nejvíc mě lidi pošťuchují, když otevřu skříňku s čistícími prostředky, které jsou vyrovnané podle barvy a velikosti... hahaha.... to mi pak celý večer hosté nedají pokoj. Johni se mě snaží trénovat, ale moc mu to nejde :) 

Ale co, v malém bytě se musí uklízet, protože jinak máte pocit, že na vás všechno padá. V bytě potřebuju dýchat, světlo a čerstvé květiny. 

Na světla jsme ujetý

Ostatně jako všichni Norové. V zimě je tu pěkná tma. V Londýně jsme před pár lety koupili světelný systém Phillips Hue. Já si myslela, že je to pěkná blbost, že si rovnou můžeme koupit růžové a žluté žárovky. To jsem ještě ale nechápala celý koncept. Jsou to led žárovky, které v sobě mají zabudovanou WIFI a vy jejich barvu, intenzitu a čas, kdy chcete, aby se rozsvítili, ovládáte pomocí aplikace na telefonu. Můžete si stáhnout i další aplikaci, kde se světla řídí podle hudby. Je to vždycky hit našich návštěv. K minulým Vánocům jsem Johnimu darovala ještě proužek, takže teď nám barevně svítí i koupelna. Nejlepší je na tom to, že se světla dají nastavit na různé věci. Třeba mohou při dlouhých zimních ránech simulovat východ Slunce, nebo podle jejich barvy poznáte, jaké bude dnes počasí. My je máme nastavené, že když Liverpool dá gól, rozblikají se. Jednou je Johni omylem nastavil na góly jednoho teamu v NHL, to nám blikalo celou noc, protože se NHL hrálo většinou v noci.... hahaha...

Tak a to by pro dnešek stačilo... Tak někdy přijďte na opravdovou návštěvu, jo?
A nemusíte se ostýchat :) Kávy máme dost. 

A jestli se vám ještě od nás nechce, mrkněte na Barči blog, kvůli kterému všechny tyhle fotografie vznilkly. Je krásný, světlý a milý. Stejně jako Baru. Klik sem: Ananas Barb.

Tak, který kout se líbí vám? :)

Nádherný večer vám přeju a sněte, vyplatí se to :)

Vaše TerezaInOslo