Jak jsme vypluli z Janova do Říma, proč jsme v Římě nevystoupili a co si odvést z dovolené

Proč Řím necháme na příště?

Sedím na balkóně obrovské lodě a pozoruju racky, kteří kolem nás krouží jako ve filmu od Alfreda Hitchcocka. Pod námi jede na motor vycíděná bílá plachetnice Pepito a na ní sedí vyrovnaná rodinka jak z plakátu na letní módu.  Vlasy mám navlhlé, obličej nasolený a spálená kolena. Upíjím poslední zbytek kávy, která nám tu už stydla od rána. Touhle dobou jsme už jsme měli dávno sedět ve vlaku z Říma a dokola omílat tu veselou historku, která se nám v Římě stala. Já bych si čas od času prohlížela fotky z Collosea a fontány a Johnimu připomínala, jak úžasnou má ženu, která našla tu nejlepší zmrzlinárnu, kde jsme si tenkrát s holkama ze střední koupily tu nej citrónovou na světě. Hmm... ono to vlastně není vůbec špatné se tam podívat takhle v mé hlavě. Johni se mi tu střídavě chvěje zimnicí a pak najednou zase horečkama.  Takže jsme dnes zůstali na lodi.
 

V půl sedmé ráno se mermomocí obléknul a jenom tichým hlasem šeptnul: “You can’t miss Rome, my love...” a já mám na krajíčku a ukládám ho zpátky do postele. Během jedné vteřiny zase usnul, a kdybych ho neznala tak moc dobře, myslela bych si, že jen chudák blouzní...  V půl osmé nám donesou snídani na balkón a zbytek dne mi drahouš prospal. Já teda sama objevovala, co se skrývá v jednotlivých patrech téhle obrovské nádhery a našla jsem, co jsem pořebovala. Posilovnu, restauraci s nejkrásnějším výhledem a bazén na samém konci lodě, který má prosklené okraje. Už se těšim, až Johnimu bude líp!  Tohle je totiž pecka!! A mají tu dokonce i běžeckou dráhu :))

Jak tu tak sedím a vyměňuju Johnimu mokré ručníky, přemýšlím, jak to má ta dovolená těžký. Každý od ní očekáváme tolik. Každý do ní vkládáme obrovské naděje, že to bude ten týden či dva, které si z celého roku užijeme nejvíc. A především si pořádně odpočineme. Ano, už samotný název letních/zimních dobrodružství napovídá, že na dovolené je všechno dovolené. A já přemýšlím, že proč si toho trochu “dovoleného” nepůjčit i do našeho běžného života? Co na dovolené máme, co si nemůžeme z části vzít do každého dne? Odpočinek? Dobré jídlo? Poznávání? Čas na čtení knih? Čas na na naše nejbližší? Všechno najednou? Na všechny tyto otázky se asi většina z vás jen nesouhlasně zamračí “A kde na to mám asi vzít čas?”

Čas je relativní a ti, kteří se ho naučili používat a využívat v životě vyhráli.

Časem jsme tak trochu omámení. Mate nás. Někdy ubíhá rychle, jindy zase až nechutně pomalu. Taková manipulace s časem nás stojí notnou dávku úsilí, ale jde to. Ostatně jako všechno na světě. Já se domnívám, že na to, co v životě opravdu chceme dělat, si čas vždycky najdeme. A jestli je to ranní běh, dobré jídlo, nebo káva s kamarádkou, na tom už nezáleží.

Takže já si imaginárně zapisuji, co mě dělá šťastnou a alespoň chvilku toho “dovoleného” si chci přenést do běžných dnů. Jdete do toho se mnou?  

A ještě na závěr bych z celého srdce chtěla poděkovat PT Tours za milé pozvání na plavbu. A jenom vzkazujeme, že až budeme v Janově, plánujeme nevystoupit a budeme plout dál – asi až donekonečna :)

Nádherný den vám všem přeje,

Vaše TerezaInOslo