O tom, jak žijeme ve snu. V tom opravdovém. V tom, kdy se občas i zakopne.

Napucnutý z dnešní večeře padáme oba do postele. Máme skvělou náladu. Ani nevím proč. Prostě jsme šťastní. Žijeme ve snu. V tom našem. Opravdovém. V tom, který jsme si během pár večerních procházek za bílých nocích v Oslu naaranžovali. Přes pár zakopnutí, kotrmelců a drsných pádů jsme překonali první rovinku a dostavil se ten sladký pocit zadostiučinění. Už by bylo na čase vám taky vlastně říct, co tu oba v Praze děláme.

Otevřeli jsme spolu firmu. A jestli se jako všichni ostatní chytáte za hlavu, můžu vás uklidnit. Je to drsný, náročný, překvapující, jak na horský dráze, ale zároveň je to něco tak neuvěřitelnýho. Ten pocit svobody. To, že nepracujete pro někoho, ale sami pro sebe. To, že jste páni svého času. To, že neriskujete nic, ale vlastně všechno. To, že se k vám donese, že někdo rozjel takovou firmu a vy mu s úsměvem řeknete tu sladkou pravdu, že to je váš projekt. To, že pracujete celou noc, abyste ráno odevzdali projekt, ze kterýho vám pořád ještě buší srdce. To, že vám lidi řeknou: “Sakra holka, ty máš fakt koule!” To, že nevíte, jestli si vůbec vyděláte na další nájem, nebo to, že už vůbec nevíte, kde budete za půl roku. To je ten životní adrenalin, náboj, energie, kvůli kterému jsme (zase) překopali náš život vzhůru nohama. To je ten důvod, proč jsme se vzdali pohodlného života v Norsku. To je ten důvod, proč jsme se odstěhovali z našeho milovaného bytu. To je ten důvod, kvůli kterému jsme tady a teď. A jestli se ptáte, jestli to byl dobrej nápad. Ten nejlepší, kterej nás kdy napad. Možná až po tom, že se vezmeme. Ale o tom ještě jindy. Dneska jsem vám chtěla vyprávět o našem dni. Tom pondělním. 

"Jednoho romantika, prosím!"

Jsme to ale dva romantici, kteří se hledali, až se našli. A pak se hned zasnoubili a rok po té se vzali. Potily se nám dlaně, klepaly hlasy, slzy nám tekly po tvářích a my si ten nádhernej den zapsali do našich srdcí. Ostatně jako mnoho dalších významných i nevýznamných dní. Tenhle byl božskej. A v pondělí to byly přesně dva roky, co jsme tam dva novomanželé tancovali, pili, krájeli dorty, a vyprávěli, jak se chystáme na svatební cestu, ani nevíme kam a pak na výzkum do Keni. Spolu? Ano, spolu. My vlastně všechno děláme spolu. 

Všechny články o svatbě a zásnubách TADY

Svatební video TADY

Výročí sem, výročí tam

Pondělí ráno. Zataženo.  Děláme jako nic, jen si nenápadně přejeme “Happy anniversary”. Děláme, že z toho nic neděláme, ale oba víme, že to oba prožíváme a nemůžeme se dočkat. Johniho dárek mě zase klasicky rozplakal. Vždycky to dokáže. Před pár týdny jsem mu poslala na telefon fotku z kabinky v nádherné černé sukni s krajkou a krátkým topu. Ohromně se mi to líbilo. Ale neměla jsem kuráž a nechtěla jsem utrácet.  Ráno otevírám dveře koupelny a hádejte co tam visí na ramínku. Nemám ponětí, jak přišel na to, z jakýho obchodu to je a kdy to vlastně koupil. Jdu do kolen a věším se mu kolem krku.

Aby toho nebylo málo, odpoledne dostanu svoji svatební kytici od skvělého teamu Metamorphosis a nemůžu být šťastnější. Děkuju, Marcelo! Už ji nedám z ruky. Večer hlásíme padla, bereme lahev, buket a vyrážíme. Původně jsme chtěli na Žižkovskou věž, kde jsme měli Prewedding Party pro naše hosty, ale je zima a nechce se nám tak daleko. Je nám to ve finále vlastně jedno. Hlavně, abychom byli spolu. Končíme v naší oblíbené thajské a při pár margaritách si čteme vzkazy z lahve s číslem 2. Chvílema nám tečou slzy smíchem z “moudrých” ovíněných vzkazů, chvílema nám tečou ty "opravdové". Je to nádhera. My dva. Láska a vděčnost sedí s náma. Celý večer. A prej plánujou zůstat napořád. Je to nádherný pocit... 

Mám ještě něco na srdci. Běžte a lupněte tomu svýmu nejlepšímu obrovskou láskyplnou pusu. Zaslouží si to. A druhá část vzkazu. Přestaňte snít. Myslím, že právě teď nastal ten správný čas do toho říznout a začít si je vážně plnit. Jde to! A vy to víte, tak se do tý vody hoďte. A nebo řekněte, ať vás někdo strčí.

Nádherný večer, či ráno.

Jste nejlepší.

Vaše TerezaInOslo

P.S. Ani můj dárek pro Johniho neostrouhal. Poslala jsem ho létat :) Vážně :)