Ples v Opeře 2016 a moje heslo večera: "Drobné nehody se taktně přecházejí!"

Blíží se jedenáctá večerní a já se tu v šedém vytahaném svetru tulím k našemu gauči. Jestli se za chvíli svalím únavou na podlahu, tak mi to odpustťe... poznáte to tak, že místo souvislého textu přijde něco jako "aksjdnaigdaskndxasdůshbaa...

Máme za sebou skvěle náročný víkend, kdy jsem střídala 
legíny a plesové šaty.

Proč? Včera se totiž konal velkolepý Ples v Opeře. A jak to tak v životě bývá, v ten samý víkend se konalo i další reprezentační soustředění národního teamu v Liberci. Pozvání na Ples se neodmítá a to bychom to nebyli my, abychom nestihli obojí.

A já bych vás zase jako loni chtěla tak trochu vzít s sebou. Chcete?

Ples v Opeře je velkolepá událost, na které se musí dodržovat přísná etiketa a dress code. Vkusná opulentnost je prý žádoucí. Muži jedině v Black Tie, nebo White Tie (frak), ženy jedině a pouze v dlouhých šatech. Já se držela hesel "hluboký dekolt nepohoršuje" a "současnost připouští i subtilní sandálky na jehle".  Dříve byly povolené pouze a jen plné lodičky bez otevřené špičky i paty. 

Bály jsou krásnou příležitostí oprášit etiketu, kterou v dnešní době 
má ve svém repertoáru jen málokdo. 

Na rozdíl od loňského roku jsem věděla, co mohu přibližně očekávat. Přesto jsem nelenila a zaujatě pročetla "Desatero návstěvníků plesu".  Pojďme spolu tedy na drobnou exkurzi pravidel společenského chování v průběhu minulého století. Považuji to za zábavně obohacující. Třeba budete i vy.

Návštěvníci Plesu v Opeře:

1. Se oslovují vždy správnou titulaturou

2. Říkají „soudruhu“ pouze ve stranickém a odborářském životě

3. Mají paměť na jména

4. Se zdraví srdečně

5. Střídají nejdříve po jednom obtančení

6. Tanec odmítají pouze v odůvodněných případech

7. Se nesnaží upoutat pozornost exotickými figurami

8. Se vyhýbají nadužívání hlasu a kukátka

9. Jsou zdrženliví v projevech těla

10. Drobné nehody taktně přecházejí

(Citace: http://www.plesvopere.cz/historie/etiketahist.php 7.2.2016)

Můj oblíbený bod je bod číslo sedm, který v pozdějších hodinách rozhodně většina návštěvníků nedodržovala. Exotických figur bylo až až :). Naopak bod číslo deset se ujal velice rychle. Možná právě proto, že těch drobných nehod bylo až přliš. I když párkrát to podle etikety nevyšlo. Například, když se na druhém balkónu snažil projít mladý pár úzkou řadou plnou sedících lidí. Ti pozorovali vystoupení představení Baletu Národního Divadla. V tom mladý nemotora překlopí namíchaný koktejl plný ledových kostek do fraku vousatého pána, který rázem porušuje bod číslo jedna, osm, děvět i deset zároveň. A to i několikrát za sebou...

 

Když vás někdo pozve na Ples v Opeře, vaše radost trvá přibližně několik vteřin. Pak začnete panikařit, protože si uvědomíte, že musíte vymyslet, co si vezmete na sebe...

Dlouhé šaty miluju a kdo sleduje sociální sítě, mohl se zapojit do veřejného doporučování, které by si ta holka bláznivá z Osla měla vzít na sebe. Vyhrály éterické, bohémské, něžné a starorůžové před těmi, ve kterých jsem vypadala na třináct a "svatební chytrou horákyní" (rozuměj ty žluté podle slov jedné ze čtenářek :). Děkuju vám, Vybrali jste vkutku skvostně. A z celého srdce děkuju Jaroslavě a Dominice Sedláčkové za zapůjčení. Kobercovkou jsme přilepili dekolt. To nebylo ale všechno kutilství v předvečer bálu. Jak se to před plesy stává, na řadu přišla drobná nehoda. V nejnevhodnější moment mi prasknul řetízek na botě. Možnosti byly dvě. Buď půjdu bez bot a budu pevně doufat, že si toho nikdo pod těmi dlouhými šaty nevšimne, nebo využiju své "zručnosti" a kreativity. První možnost jsem vyloučila ještě předtím, než jsem ji vymyslela. Musela jsem improvizovat a to hned! Použila jsem kousek zlaté sponky, kterou jsem zakryla nit, na které závisel průběh celého našeho Plesu. 

Celý večer jsem čekala na to, až to praskne, a ze mě bude opravdová Popelka, 
která ztratí botu.

 

Bota nebota, jedeme...

Od loňska jsem se poučila a nechali jsme se dovést až přímo před Operu. Vystupujeme. Opera vypadá skvostně. Nádherně nasvícená. Všude je spousta lidí, kteří po sobě potutelně pokukují. Nestačím se ani rozkoukat a moji Barunku už lapila televize. Tiše jí fandíme z davu. Z toho mě najednou někdo vytáhne za ruku. "Terezo, můžete se nám jít vyfotit před fotostěnu?". Mám dojem, že tu paní znám. Ah... to bude paní designérka. Zcela jistě chce vyfotit šaty. Ptám se jí, jestli mě vůbec někdo pozná a bude fotit. Dívá se na mě podivně a ujišťuje mě, že novináři ví. No nevím, raději se ujistím. 
.

Jenom si představuju, jak tam tak stojím před tou mechovou stěnou a oni volaj: "Kdo to je?", "Co tam dělá?", "Tu fotit nechci!" :))

Vcházím na červený koberec a už vidím jen bílé blesky a slyším volání: "Sem!", "Tady, Terezo!". Mých pár vteřin slávy je tatam a já slavím moje malé vítězství. Bota vydržela útok médií. Když vydržela tohle, vydrží všechno. Jdeme se bavit. 

Po necelé hodině potkám designérku Dominiku Sedláčkovou, která na mě mrkne a pozdraví a já celý večer bádám, kdo byla ta neznámá žena, která mě před tu fotostěnu poslala. Asi nějaká tajná čtenářka blogu :)
.

Celý večer byl velkolepý. Nádherný začátek. Když prvně spustily smyčce Filharmonie Hradec Králové, zamrazilo mě. A hned moje oblíbená "Skyfall". 

Nezapomenutelné. Jedinečné. Kouzelné.

 
Obrovské díky patří těm nejlepším, kteří ze šmudly v legínách udělali tak trochu dámu. Petra Budinová se postarala o kouzelný účes a Sam Dolce jako vždy o nádherný make-up. 

Co já bych bez vás dvou vůbec dělala. 

Děkuju!

Byl to úchvatný večer. A moc za něj děkuji všem, se kterými jsme ho mohli strávit. Usínám...

A vám přeji nádherný začátek nového týdne.

Ať je skvostný a plný těch momentů, které stojí za to. 

Vaše TerezaInOslo