Pocit štěstí

Je středa ráno a moje myšlenky jsou naprosto klidné. Poslední dva dny byly jako na horské dráze a musím říct, že s náma některé zprávy posledních dní pěkně zatřepaly. Nedělo se nic hrozného, co bychom nemohli rozdýchat, ale tak nějak jsem cítila, že je ta správná doba uvědomit si, jestli na tom opravdu tolik záleží. A nezáleží. Nezáleží na tom, že jsme si z naší blbosti zabouchli klíč v zámku a zaplatili brumlajícímu zámečníkovi téměř dva tisíce za jeho tříminutovou práci. Nezáleží na tom, že jsme hodinu drhli náš stolek, na který se překlopily orchideje, které přes víkend vypily všechnu vodu ve váze a pyl z prašníků se proměnil ve žluté fleky volající "budeme-se-tu-na-tebe-šklebit-navždy!". Nezáleží ani na tom, že si John Erik tím pylem zničil jeho nejoblíbenější košili. A už vůbec nezáleží na tom, že jsme nesplnili "náš pracovní plán". To jsou ty zprávy, které můžu veřejně ventilovat. Ostatní si nechám pro sebe. 
.

Záleží na tom, že jsme sami v sobě dokázali najít pocit vyrovnanosti a pohody, 
který nám posledních pár dní tolik chyběl. 

Našli jsme ho jeden v druhém. V dlouhém obejmutí a uvědomění si, že máme všechno na světě, ale jen pokud to chceme mít a vidět.

A ruku na srdce, já to v posledních dnech pod náporem událostí trochu ztrácela...

Poslední dny, týdny, měsíce byly opravdu plné takových těch plných výživných okamžiků. Není den, aby nepřišla aspoň jedna skvělá a jedna děsivá zpráva. Když začínáte pracovat na něčem svém, na čem vám opravdu záleží, je to zcela přirozený vývoj a s váma to trochu zamává. Všichni, kteří si tím prošli vám řeknou, ať se připravíte na "život na horské dráze". To přesně prožíváme každým dnem. Dny naprosté euforie střídají ty, kdy se na to všechno chceme úplně vykašlat. A tak je to tak nějak pořád dokola. Naučíte se s tím časem pracovat a vaše emoce už s váma tolik necloumají. A to je naprosto uvolňující zjištění.

Nejdůležitější je totiž se z toho nepos... A omluvte mě za ten náznak hrubosti, ale ono tomu tak vážně je. 

Jako říká můj táta: "Terezko, nic není tak špatný, jak to ze začátku vypadá. A nic není tak dobrý, jak to ze začátku vypadá." A když si to dokážete srovnat v sobě, žije se vám mnohem pohodlněji. 

.
Někdy mi přijde, že se mnoho z nás zbytečně honí ze pocitem štěstí... ten očekáváme od krásných věcí, momentů a pocitů... očekáváme, že nám přistane v nákupní tašce spolu s krásnými šaty, že ho najdeme v načančaném dortíku, a že si ho zcela jistě lokneme s prvním douškem limonády z růžových lístků. 

Přátelé něco vám prozradím - ono je to mnohem levnější a jednodušší. I když o tom druhém by se dalo polemizovat. Možná by jen někdy stačilo ho najít v nás samotných. Máme ho totiž každý. Nestojí ani halíř. A není to endemit, který se nachází jen v určitých částech světa. Možná by se někomu mohlo zdát, že v Oslu. Je všude. Ne kolem nás, ale v nás samotných. Jen ho v sobě probudit. Když snídáme skvostný brunch a společnost nám dělají milí lidé a rozkvetlé tulipány, najde ho každý trouba. Umění je ho najít v situaci, když se něco kazí a my svištíme z kopce dolů jako sněhová koule, na kterou se nabaluje víc a víc toho něčeho nepříjemně studeného. 

Ale jak vás znám, vy to zvládnete.  

O vás rozhodně strach nemám. Jen to zkusit.

Až se to jednou totiž povede a vy ho najdete - máte vyhráno a našli jste recept na elixír štěstí. A pak prý, že neexistuje. Blbost. Jen možná v minulosti došlo ke komunikačnímu šumu, která způsobil, že ten pocit štěstí zaměnili za pocit vyrovnanosti a spokojenosti.  Tak ať je ten váš život plný momentů, kdy v sobě TEN pocit naleznete. A vůbec nevadí, jestli vám to chvíli bude trvat.

Vaše TerezaInOslo