Ženy mého života

Dneska je mezinárodní den žen. Mě otřesně třeští hlava. Tak skvělý dárek mi příroda dneska nadělila. Je to taková moje malá exkurze do dětství. Jako dítě jsem trpěla bolestmi hlavy. Mamka mě vždycky uložila na kanape, nebo do postele a imaginárně mi shrnula veškerou bolest z čela.

Pomáhalo to. Vždycky.

 
.

Vzpomínám. Na moje dětství, kterým mě provázely ženy. Silné, nádherné, inspirativní, ošlehané životem, plné vzpomínek. Předávaly mi životní moudra, která se v knihách nedočtete, ani kdybyste listovali půl roku. Učily mě věci, které jen tak někdo neumí. Formovaly mě jako ženu, která jednou bude mít tu možnost předávat dál. Milovaly mě. Peskovaly mě. Měly se mnou trpělivost. Tahaly mě za nos. Tleskaly mi. Plakaly kvůli mně. Co mají ale všechny do jedné společného je to, že mě vychovaly v tu Terezu, která vám tady píše. A já bych jim za to chtěla alespoň tímto článkem poděkovat.

děkuju...

moje paní učitelka na housle paní Kovárnová  

úžasná to žena, která mě hudebně vychovala. bylo mi ani ne pět, když jsem k ní poprvé přišla. byla jsem fakt drobek. stydlivej drobek. vypiplala mě od píky a říkala mi "ty moje sluníčko". utěšovala mě, když jsem byla nervózní před koncertem, když mi bylo pět, i dvacet. její "tfuj-tfuj-tfuj" a jemné nakopnutí do zadku mě nikdy nepřestalo rozesmívat. vozila mi šampóny z hotelů po celém světě, kde s orchestrem vystupovali. plakala, když jsem jí oznamovala, že už bych si jen tak chtěla hrát doma. plakala radostí, když jsem se občas jen tak zastavila, když už jsem bydlela v Norsku, a spolu jsme si střihly nějaký ten duet. a kroutila hlavou, jak rychle jsem vyrostla, když nám na svatbě žehnala mnoho štěstí.

žena, která mě naučila trpělivosti. žena, která mě naučila proměnit píli v nádhernou hudbu. žena, která mě postrčila na pódium, když jsem zahajovala Pražské jaro. a žena, které budu navždycky nesmírně vděčná za nádherné hudební momenty v mém životě. děkuju.

Pozn. článek jsem na mezinárodní den žen nedopsala. usnula jsem.

babička 

kdybych měla naší babi popsat pár slovy, tak by ze mě bez přemýšlení vypadlo: sportovkyně, zahradnice, cestovatelka. babí má neuvěřitelnou vitalitu, kterou by jí mohl kdekdo závidět. několikrát vystupovala na sletech v Praze, ale i v Americe. Procestovala půlku světa a nevydrží chvilku sedět. Kdybych jednou mohla být tak vitální jako je ona, pískala bych si.

žena, která mi ukázala, jak mocná a nádherná příroda je. kde jsou ty nejkrásnější vyhlídky. naučila mě hrát canastu a jak se sází tulipány. děkuju.

trenérky gymnastiky sestry Mlinarikovy

dvě sestry Zuzka a Marika, se kterými jsem strávila obrovskou část života. třeba i sedmnáct let? ani to raději nebudu počítat. všechny holky v teamu jsme je milovaly. byly jako naše starší ségry. praly jsme se o to, kdo s nima bude chodit za ruku a kdo bude sedět vedle nich u stolu na obědě na letních soustředěních. pletly nám nádherné copánky. braly nás na soustředění a na závody do ciziny. byly s námi v nemocnici, když se někdo zranil. promlouvaly nám do duše, když s náma něco nebylo v pořádku.

navždycky to budou ony, které mě naučily milovat sport, a že tvrdá dřina se vyplácí. děkuju.

"pančelka" z 1.A  

v první třídě nastoupila se zlomenou nohou. byli jsme její první třída hned po škole. byla silná. nádherná. chytrá. a v tu chvíli byla definitivně jednou z těch, které mi otevřely dveře do světa vědomostí. milovala přírodu a řádila s námi jakoby sama byla ještě dítě utržený ze řetězu. uměla nádherně psát a ještě krásněji malovat. a uměla nádherně zpívat. chodily jsme k ní do sboru. dokonce jsme jeli vystupovat do Řecka. nebylo to vůbec obyčejná "pančelka".

žena, která mě naučila učit se, milovat přírodu, nebát se bubáků v lese, protože neexistujou a dala mi víru, že život je plný radosti. děkuju.

moje Barunka

ségra. tady mi asi nebude stačit prostor, abych popsala, jak velkou oporou, inspirací, a vlastně vším, pro mě moje velká ségra je. nádherná žena, která by se pro druhé rozkrájela. náš život jsme vždycky žily těsně vedle sebe. a to tak, že doslova. do jejích jedenadvaceti jsme sdílely malinký pokojík. praly jsme se. řádily jsme spolu. měly jsme nezastavitelný záchvaty smíchu na palandách a já to vždycky schytala (moje verze příběhu). od malinka jsme spolu několikrát týdně trénovaly gymnastiku. hrály jsme společně na klavír. trávily jsme spolu skoro veškeré volné chvíle. kradla jsem jí oblečení a malovala se jejíma šminkama. když na to pak táta přišel, bylo zle. chystaly jsme si narozeninový překvapení. a to nám vydrželo až do dneška. s tím oblečením mimochodem taky. 

když jsem se pak odstěhovala do Norska, neuvěřitelně se mi stejskalo. o nedělích mi bylo smutno, že nemůžu jen tak přijet na snídani. v pátek se mi zase stejskalo, že nemůžeme jít spolu na koktejl, nebo se jen tak koukat na stupidní filmy. ségra je ségra. a vždycky bude. a já se nesmírně těšim, na to, až budu tetou malé princezny, která se teď nechává rozmazlovat v jejím bříšku. děkuju, Baru. za všechno.

máma 

nezapomenutelná máma, kterou navždycky udržím ve svých vzpomínkách. mám obrovský štěstí, že si pamatuju ty nádherné životní momenty, kdy jsem si připadala živá a plná emocí. ten moment, jak mi vařila pudink s piškotama a voňavým rybízem ze zahrádky a já jí řekla, že je nejlepší máma na světě. ten moment, jak mě posílala do první třídy. když mi na noc pletla copánky, abych měla vlnitý vlasy. jak se mnou cloumala v pubertě, když se mnou cloumala puberta. jak jsem se jí hroutila pod tíhou učení na Keplerovi. ten moment, když jsem jí představovala Johniho. 
jestli mě něco v životě opravdu mrzí, tak to, že jim na sebe nezůstalo víc času. mamka by si zasloužile mít víc času poznat, jak úžasnej mužskej John Erik je.

vždycky tu byla a je tu pořád. v mých snech. myšlenkách. v mém srdci. je nesmrtelná a vždycky bude. stárne se mnou. v mojí hlavě. je pořád nádherná.

máma je žena, která mě naučila milovat. milovat květiny, přírodu, hory, cestování, fotografování, hudbu, sport. všechno. máma za to všechno vlastně může. a já ji nepřestanu být nikdy vděčná. děkuju, mami.

Je neděle a já dopisuju rozepsaný článek. Na plotně se mi vaří těstoviny a já mám dneska odpočinkový den. Potřebuju načerpat energii na nadcházející týden, který bude plný velkých i malých věcí. Budete o nich vědět, nebojte. Tak já jdu něco číst. Miluju totiž moje čtecí nedělní chvilky.

Děkuju, že tu jste.

Vaše TerezaInOslo