Jak trávím čas sama se sebou

Probouzím se trochu zmatená. Vypadá to, že jsem nezatáhla ty dlouhé těžké závěsy úplně dokonale a sluníčko mi svítí do tváře. Lenost mě přemáhá a hrabu se zpátky do polštářů. Mám nakázáno chrnět a lenošit až do té doby, než mě to začne ale úplně nudit. Jen tak někoho neposlouchám, ale Johniho příkazy o odpočinku si beru k srdci vždycky. Tedy téměř vždycky. Když už mi kolem půl osmé cinkne asi pátý email, zjistím, že jsem selhala i v tom. Příště si vypnu zvonění. "Ne, nedívej se na ně, Terezo!" Hrabu se znovu do svého peřinového království. Usínám... 

V tom mi vystřelí ruka, sejmu pár knížek ze stolu, sklenička, ze které už před pár hodinami vyprchaly poslední bublinky Prosecca to jen tak tak ustála a já to beru jako znamení, že jsem první den dotáhla na půl osmou. To je moje finále. Jde se běhat. To je totiž můj nejlepší relax. Mrknu na teplotu a bez váhání pro dnešek postačí kraťasy a sportovní podprsenka. Vybíhám k Brněnské přehradě. Po kilometru vyndavám sluchátka a poslouchám přírodu a ticho. Božsky dokonalé. Vůně čerstvě posekané trávy, nikde nikdo, jen můj dech a pot.

Můj první den o samotě, v lesích u přehrady, právě začíná. 

Včera navečer jsem busem dorazila do Brna, najedla se v Bistro Franz, kde měli naprosto geniální květákové rizoto (ňam!), četla, bloumala, přemýšlela a relaxovala. Byl nádherný teplý večer. Snad všechny venkovní restaurace byly plné spokojených lidí a na mě dýchla pohoda. Až když se mi chtělo, vydala jsem se směrem k Brněnské přehradě, do našeho oblíbeného hotýlku, kde mají jedno z nejkrásnějších hobitích Wellness a SPA, ve kterém jsem měla kdy tu čest být. 

A abych vám vysvětlila, co tu vlastně dělám. Přijela jsem vypnout. Načerpat energii. Zastavit se. Nějaký ten pátek už jsem cítila, že jedu z posledního a nechci. Chtěla jsem to zastavit, než bude úplně pozdě. Tedy Johni na to přišel zase dřív než já. A navíc jsem mu asi před týdnem vyprávěla můj dokonalý nápad, že jsem vždycky měla jako malá sen, že až jednou budu psát tu svojí knížku, představovala jsem si sama sebe, jak sedím v opuštěném domku někde v Provence/Toskánsku, piju kafe, mám takové ty velké černé cool brýle a píšu do počítače (nádech, prosím, po tak dlouhé větě!). Ráno si na kole sjedu pro bagetu a odpoledne se vydám v klobouku na pláž, kde se budu opalovat nahá, jen v tom klobouku, protože široko-daleko-nikde-nikdo. On celé to moje fantazírování vydržel poslouchat celých sedm minut, v polovině mu začaly škubat koutky, ale když jsem domluvila, pochopil, že tentokrát to myslím vážně. Jenom z něho vypadlo: "Three weeks? Alone? Seriously? And... Naked???" Takže tohle je taky taková moje malá zkouška. Jsou to sice jen dva dny, ale co.

Sbalila jsem si tedy saky paky a vydala se sama na pár dní psát knížku a odpočívat.

Snídaně a název knížky, která mi dělá společnost tak trochu napovídá, jak jsem sebrala odvahu si odpočinout a být zase chvilku sama se sebou.
.

A pro vás mám dneska taky jeden úkol. Udělejte si alespoň na jednu hodinu "you-time" - čas sami na sebe a sami se sebou. Úplně vypněte. Přečtěte si knížku. Uvařte si něco dobrého. Běžte se projít. Rozjímejte. Buďte sami sebou. Mějte něco pohodlného na sobě. A především si uvědomte, jestli máte zapotřebí se pořád někam v životě honit.

Budu se těšit na tu vaší radost!

Nádherný den a užijte si to. Uvidíte, jak skvěle vám bude. 
Vaše TerezaInOslo 

Puma - sponsored