Skandinávské skvosty a jak být jednou nohou tam a tady

Do Osla jsem jela na mojí mini-dovolenou a oslavu třicátých narozenin Marte s celkem jasnou představou. Pár kousků oblečení se tlačilo v příručním zavazadle a do mých oblíbených obchůdků půjdu jenom nakouknout. A kdyby tam měli třeba něco, co se nám bude hodit do bytu, stejně to nemůžu odvést.  Kdo se byl někdy podívat v nějakém interiérovém obchodě v Norsku, Švédsku, nebo Dánsku už cítí, kde byl kámen úrazu. Pokud jste totiž na Skandinávii alespoň z části takoví blázínci jako já, v těch obchůdkách se vám bude líbit naprostá většina. Polovinu z toho velmi rychle vrátíte zpátky na polici, až uvidíte tu cenu, na tu druhou polovinu budete myslet před spaním. Pak se zmíníte manželovi, že jste narazili na něco překrásnýho a místo šály a svetrů domů povezete ve vypůjčeném kufru (díky Luci :) pár severských skvostů. 

Tak já pro vás ten kufr vybalila.

Sehnala jsem nástěnku, po které jsem pokukovala už půlrok. Z kufru jsem pyšně Johnimu ukazovala i nádherný žárovkový řetěz na terásku a přesýpací hodiny, které mě naučí trpělivosti. Pár krásných pohlednic, kterých není nikdy dost a až vás omrzí, lípnete na ně známku a pár milých slov a pošlete je dál a zlaté spony, které budou mít roli držet zuby nehty ty nejdůležitější vzpomínky. Miluju i nové zlaté příbory, které původně měly být jen lžičky a těším se až k nám někdo přijde na kafe a bábovku a dostane zlatou mini-vidličku. Všechny ty věci jsou vlastně tak trochu zbytečnosti, ale mě nesmírně baví. 

Vytvářejí to doma a pocit, že jsme pořád tak trochu jednou nohou ve Skandinávii.

 

Byl to skoro rok, co jsme neměli pořádné doma. Jen poloprázdný byt, do kterého jsme chodili pozdě v noci spát a ráno jsme zas brzo odcházeli. Ani se nám tam moc být nechtělo a lenošivých víkendů doma bych spočítala na prstech jedné ruky. A ani nevíte, jak ohromně moc mi to chybělo. Mít to svoje zákoutí, růžový polštář s knoflíkem a hnědou chundelatou  deku s hvězdama, pořádný hrnky, ve kterých vám vystydne čaj a podnos, na kterém budete v neděli nosit snídani do postele, pár tužek, kterými počmáráte diář a zlatýma svorkama do nich připnete vzpomínky a to všechno budete mít doma, kam se budete po práci těšit a kde vám spolu bude skvěle. Tam na vás dýchne útulno a pohoda a vy se nebudete chtít v neděli ráno vyhrabat z postele, protože je vám tam prostě skvěle.

Miluju útulnění a těším se, až vás tam k nám domů jednou třeba zas nechám nakouknout. Ještě nám to nějaký ten pátek bude trvat, ale na cestě je už nový stůl a ještě krásnější plakáty. Na ty se já těším úplně nejvíc!

Tak krásnou dobrou noc a co třeba takové útulný pondělní podvečer s knížkou u vás doma  :)

Vaše TerezaInOslo