Jak poznáte, že milujete vaší práci

Sedíme v letadle. Po těch osmi hodinách přes oceány, hory, řeky, moře, lesy, pole a louky už se těšíme domů. Mám zmrzlej nos, to je možná taková naše malá příprava na tu zimu doma.  Přistáváme, pár fanoušků pilota zatleská a já cítím ve vzduchu tu trochu nervózní atmosféru. Nad hlavou mi zmizí přeškrtnutý pás a v tu ránu se rozezní orchestr cinkajících pásů, zpráv a emailů. Pozoruju ty unavené výrazy lidí kolem nás a některým se do nich vmísí nechuť, jiným se rosí čelo. Proč? A v tom mi to dojde. Vítejte v realitě, opálení dovolenkáři. Teď se nám to všem začne sypat na hlavu a emailová schránka nás brzy sežere. 

Vezmu Johniho za ruku, zmáčknu mu ji a šeptnu: "I am so much looking forward to be back in the hub!" On na mě mrkne a víme, že máme prostě práci snů.

Ohromně se těšíme domů. Na naší Bridget a Pally, na oheň v krbu, na naše "čing-čong" hry o to, kdo uvaří kafe, na naše holky blogerský, na žížalky v kompostu, na pondělní donášku nejkrásnějších květin, na to, až půjdeme po práci na svařák na Staromák a budou nám mrznout tváře, na divokej vánoční večírek s blogerkama, na první narozeniny Elite Bloggers s klienty, kde se bude tombolovat pro dobrou věc, cpát si břuchy dobrotama a těšit na třešeň večera, náš čokoládovo-čokoládovej dort. 

To to letí...

A já si jen pamatuju tu předešlou zimu, jak jsme jedli jednoho zmrzlýho rána tu omeletu u nás v minibytě v Oslu a mně cinknul email. TEN, který mi mezi řádky říkal, že mě nechtěj a ten, kterej mi mačkal srdce ještě pár dní. Ten, kterej způsobil, že jsme nevěděli, jestli zvládneme zaplatit únorovej nájem a ten, kterej jsem v tu chvíli tak nenáviděla. Pamatujete si na ten článek? Prožívali jste to se mnou. Drželi jste mě nad vodou. Říkali jste mi, že to dobře dopadne. Děkuju! Já ho znovu četla a musím přiznat, že jsem se u jednoho odstavce nemohla přestat usmívat... tady je:

Byla jsem už vážně jenom krůček. Ale teď jsem silnější jako nikdy předtím. Mám ten správný elán! Nebojím se! Jdu do toho na plno a teď už to prostě vyjde! Tohle je už je v pořadí třetí práce, kde jsem došla tak daleko a nakonec to nevyšlo... Z každé jsem se poučila, z každé zkušenosti jsem si něco odnesla a teď vím, že na to mám. Jen prostě ještě nebyla ta pravá doba! Čekám na tu svojí snovou pozici. 

Asi se budete divit, ale ráda na to vzpomínám. Bylo to tak hořký a výživný zároveň. Kdybyste měli chuť si ho přečíst celý, článek z prosince 2014 TADY. Ani nevím, kde jsem vzala tu sílu jít dál. A to zdaleka nebylo všechno. Pak totiž přišla další rána, a to, když mě konečně přijali a pak tu mojí vysněnou pozici zrušili. To už jsem se nas... a řekla, že už na to nemám. A to byl, dámy a pánové přesně ten moment, kterej se asi měl stát. Ten, kterej vlastně změnil všechno. Ten, kdy po pár týdnech přišel John Erik s myšlenkou založil Elite Bloggers a nám se během pár týdnů život otočil vzhůru nohama.

Tak jestli jste v podobné životní fázi jako já před dvěma lety, vydechněte. Mám pro vás dobrou zprávu. Dobře to dopadne. Buďte trpěliví, otevření, vnímaví, naslouchejte, otevřete vaše srdce, nadchněte se a pusťte se do toho, co vás baví ze všeho nejvíc. Žijeme v nádherné době, kde má příležitost úplně každý. Úplně každý! Nezáleží na tom, odkud pocházíte, kolik toho umíte, nebo jestli někoho znáte. Záleží jen na tom, jestli opravdu chcete. 

Držím vám palce. Vy to dáte :) 

Krásný den vám přeje

Vaše TerezaInOslo