Vermikompostér aneb žížaly skoro v obýváku

Elite Bloggers - Content Marketing

O vermikompostéru jsem se vám tu na blogu zmiňovala už několikrát. Trochu jsem se toho bála, šla jsem do toho nebojácně, ale pár měsíců mi to trvalo, než se vermikompostér rozjel tak, abych vám o něm mohla napsat. Sama jsem ani netušila, jak tohle všechno dopadne a konečně nastal čas na to, abych vám přinesla první článek o takovém tom domácím kompostování. Budu se těšit, co vy na to. A uvítám všechny ostatní nadšence, aby se podíleli se svými vlastními zkušenostmi. Tak jdeme na to!

Je krásnej letní den. Pan kurýr mile hlásí, že tu má paní Saltová balíček. Cuknou mi koutky a pán už si to štráduje do druhého patra. Celým mým tělem projede nervozita a napětí. Přišla totiž zásilka roku. Johni má trochu zděšenej pohled, o Bridget ani nemluvě. Můj výmysl, že tu budeme mít žížaly, které budou konzumovat rostlinné zbytky našich obědů, nikoho jiného, než mě, totiž moc nenadchnul. Johni se štítí hadů a žížaly jsou jim prej trochu podobný. Sandra se zas všude možně dočetla, že vermikompostér při nedobrém používání smrdí. Podpora v teamu je tedy nula nula nic. 

Je to na nás, žížalky moje.
.

Rozbaluju krabici a vyndavám zelený vermikompostér. Je to stylovka. Bude vypadat skvěle u nás doma, i v hubu. Hledám krabičku se žížalama, ale ty nikde. Ah. Dvě třetiny naše kompostového teamu si hlasitě oddychnou a já se vrhám do skládání jednotlivých částí a montování. Já a šroubovák. To je kombinace. Naštěstí je to jednodušší, než to vypadá a teď už jenom vymyslet, kam vermikompostér postavit. Podle mě je skvělé ho mít blízko kuchyni. Aby tam lítaly ty kousky salátu, odřezky od paprik a hrušek. 

Pro začátek prý potřebujeme jen část B1, do které vložíte jemně navlhčené kousky novin, trochu hlíny a žížalky. Až je budete mít doma. Pod B1 je síťka, která by měla zabránit tomu, aby vám prďolky propadávaly do velké nádoby, kam odkapává voda. Tu můžete čas od času odpouštět kohoutkem a je to ta nejlepší výživa pro vaše kytinky. Budou pak nádherné růst a kvést.

Uplynulo pár týdnů a náš vermikompostér je pořád jako nový. Žádné žížalky v něm zatím nebydlí a já se musím přiznat, že jsem se toho kroku bála jako čert kříže. Bridget se mě ptala snad každej den, kdy už je přinesu. Inu, jsou dvě možnosti. Buď si pro ně přijdete do Kokoza, kde vám prý se vším velmi rádi poradí. Kokoza pořádá i nejrůznější workshopy a akce pro milovníky kompostů. A nebo je druhá možnost, zakoupit je v rybářství, nebo objednat z e-shopu se žížalama. V druhém případě musíte být opatrní, že si až vám balíček doručí, budete doma, aby se žížalky neztratily někde kdesi na poště. Já jsem obešla snad pět rybářství a všude na mě koukali trochu podivně, když jsem se ptala na ty kalifornské, které jsem si vybrala. Objednali jsme je tedy na Internetu a čekali netrpělivě na donášku pucků hladových. 

Připravila jsem jim z domova svačinový balíček a raději ho nadepsala, aby ho nikdo v kanclu nesněd.

Když už máte brčálový vermikompostér složený, můžete začít chystat podestýlku. Ta je velmi důležitá. Může ji tvořit půda, listí, tráva nebo natrhané papíry. My jsme rovnou objednali startovací balíček na vermikompostování, kde byla i půda a krmivo pro žížalky. Na podestýlku pak vložíte žížalky a dáte jim první svačinu. 

Pozor, abyste nakrájely zbytky jídla na co nejmenší kousky. Neměly by být větší než pár centimetrů.

A pak pozorujete to kouzlení přírody. Občas holky musíte zkontrolovat, jestli se jim dobře dýchá. Je také dobré čas od času zkontrolovat spodní síťku, někdy se totiž holky vydají na výlet, tak aby vám nespadly do "žížalího čaje" - tekutina plná živin, která z kompostu odkapává. Je dobré taky čas od času kontrolovat vlhkost kompostu. Stačí vzít hrstku hlíny do dlaně, mělo by se objevit pár kapek. Pokud vám voda proteče prsty, přidejte suchý papír natrhaný na kousky. Pokud se neobjeví ani kapka, přidejte naopak papír vlhký.

Začínáme krmit žížalky. V návodu jsme se dočetli, že žížalky nemají rády potraviny s olejem, pozor tedy na zbytky salátů, kosti, maso, mléčné výrobky. Naopak milují listovou zeleninu, nadrcené skořápky od vajíček, čajové sáčky, kávový lógr. 

Tak jsem zvědavá, co bude chutnat těm našim prďolkám.

Těšíte se na další pokračování příběhu našeho vermikompostéru? Jak se žížalkám daří, co jim jede nejvíc a jestli je opravdu žížalí čaj tak výživný, jak se o něm říká.

A co by vás zajímalo nejvíc?

Pokud hledáte neotřelý dárek pro sebe, nebo někoho blízkého, Vermikompostér by mohl být jednoznačně trefou do zeleného. Takhle stylový vyrábí firma Plastia a koupit ho můžete TADY.

Tak já budu pozdravovat od vás ty naše prďolky a budu se těšit na tu vaši radost z kompostování. 

Vaše TerezaInOslo