Zasněžená Praha, kafe s labutí a náš první zážitek únikové hry

Probouzíme se do zasněžené nádhery. Máme pocukrovanej balkón a vlastně se nám vůbec nechce z tý vyhřátý postele. Dole na matraci nám spokojeně oddechuje Odin, kamarád ze severu a já mám hlad jako vlk. Dáme si kafe v kuchyni u stolu s bylinkama, kde už vydržel jenom tymián a zimní větvičky a za pár minut se boříme sněhem do centra Prahy.

Celou dobu sním o palačinkách a lívancích s borůvkama a poctivou šlehačkou. 
A i o tom, jak se na těch křupavejch dobrotách bude blyštit trochu cukru jako sněhu na balkóně.

Jenže Wine Food je skvělej na pohodové večery s holkama, mají nejlepší pizzu a ryby, ale na brunche už to taková hitparáda není. A na to jsme přišli i proto, že bylo v celé Tržnici skoro prázdno. Tak se tam ta naše rezervace málem ztratila. Ani palačinky, ani lívance, tak jsme si dali kafe s labutí a míchaný vajíčka a bylo to vlastně nakonec moc příjemný. I když podobnou snídani bychom zvládli vykouzlit i doma. Až na tu labuť.  

Doma zvládnu akorát tak srdíčko. A ještě ne úplně vždycky.
.

Celý víkend jsme dělali od každého trochu. Toulali jsme se zasněženou Prahou, byli jsme v kině na Collateral Beauty, kde jsem klasicky usnula :), srkali jsme horkou čokoládu s vanilkovou zmrzlinou, vařila jsem pro kluky guláš, pórkovou polívku a pořádně křupavou slaninu na nedělní snídani, která se konala, pssssst, v půl druhé odpoledne. To napovídá o našem sobotnímu řádění v nově otevřeném klubu a restauraci Země, kde mají i svojí vlastní studánku, mechovou stěnu a naprosto vynikající burgery. Tam se budeme vracet rádi.

.
Největším hitem celého víkendu byl ale jednoznačně náš první a naprosto nezapomenutelný zážitek v Puzzle Roomu. 

Dostali jsme už před létem dárek. Takovou malou dřevěnou krabičku, kterou jsem neotevřela ani po tom, co mi to John Erik ukázal ně-ko-li-krát jako ve zpomaleném filmu. Z několika možností jsme vybrali pokoj Tajný agent, udělali rezervaci a sympatický Viktor nás zamknul do pokoje jako vystřiženého ze sedmdesátých let. My tam prvních několik desítek minut lítali jako pominutí. Hledali nejrůznější zámky, klíče, řešili rébusy, navzájem se překřikovali a naprosto zapomněli i snad jak se jmenujeme. Jako kulisa nám hrálo staré rádio a my se úplně zažrali do celé hry. Byl to naprosto nejlepší zážitek, ze kterého jsme byli všichni tři tak nadšení, že jsme o tom diskutovali ještě nad půlkou kachny několik hodin.

Takže suma sumarum víkend jak se patří. V neděli dopoledne jsem měla obrovskou chuť vyrazit na běžky do Hvězdy. Jenže jsme neměli běžky pro Odina, jinak bychom už brázdili nordický styl a pak si někde odpočali s čokoládou. Páni, já se těšim, až to někdy zase podnikneme :) 

Tak krásné pondělí 

Vaše TerezaInOslo