Stránky

CONTACT

Nebudu tu chodit kolem horké kaše a řeknu vám to zase na rovinu. Miluju emaily a zprávy od vás... mých čtenářů... 


Musím se přiznat, že některé vaše zprávy a životní příběhy mně dokážou mnohdy podlomit kolena, jiné mě rozbrečí jako malou holku. Jsou plné emocí, velkých životních kroků a skoků, ale i nádherných momentů, ke kterým jste se v životě odvážili. 

A věřte, nebo ne, nacházím v nich obrovskou motivaci! 


Psát blog je ohromně časově náročné... každá taková zpráva mě vždycky mile popíchne, že tu jste .... Vy, vy, které jsem vlastně nikdy neviděla, ale kteří denně klikáte na blog a hledáte v něm životní inpiraci a motivaci a sílu pro rozhodnutí, která byste jinak neudělali.

Proto bych vám chtěla říct, že čtení zpráv od vás je mojí oblíbenou chvilku dne. Přestože bohužel nemám čas, na každou zprávu hned odpovědět, protože je jich ohromná kupa,  pište! Čtu je do poslední tečky, a přestože to někdy bude trvat nějaký ten pátek - odpovím. Chtěla bych  totiž být alespoň na zlomek času součástí toho vašeho života. Chtěla bych se zase jednou inspirovat i já od vás. 

Tak jestli máte chuť a chvilku, budu moc ráda za ten váš příběh. 
Děkuju... 

Vaše TerezaInOslo

7 komentářů:

  1. Ahoj, super čtení a pro mě osobně velmi příjemná vzpomínka na dobu, kdy jsem coby student v Oslu (a později v Trondheimu) pobýval. Teď žiju v Paříži, ale s Norskem se to opravdu nedá srovnat. Nebudu to prodlužovat, díky za tenhle blog a budu tě sledovat na Insta :) Měj se!

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den, chci se zeptat jaké jsou rozdíly v přírodě, v lidech, v atmosféře země, v mezilidských vztazích, v životním stylu, detaily mezi Dánskem a Norskem. Děkuji za odpověď. Jirka

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Terezko,
    díky Vaší krásné knize jste se stala mou přítelkyní na dovolené. Docílila jste toho, že jsem dva dny vztekle lítala v tropickém počasí po Chorvatsku a sháněla horkou čokoládu se šlehačkou! Dalších pár stránek jsem probulela schovávajíce se za velké sluneční brýle. A pak už jen po douškách nasávala vše, co jste zažila, prožila, dokázala. Šlehačková oblaka ukládám na poličku knížek srdcovek - hned vedle Alchymisty, Malého prince a pohádek H. Ch. Andersena. A pořídím ji mým dcerám. Nebo ne, půjčím jim tu svou, protože k Vašim emocím přibyli i ty mé. Na dvě stránky jsem nechtěně kydla onu čokoládu (která mi však bude připomínat klid přímořského městečka, příjemnou pohodu a sladkost v hrnku- kterou si normálně nechci dovolit), dalších pár stránek mám pokrabacených od upřímné lítosti a deroucích se slz (což mě donutilo napsat svojí mamce a omluvit se, jak málo času na ní mám a jak si spolu dáme po návratu z dovolené kávu), no a obálka voní opalovacím krémem, protože jsem si "Vás" v knihkupectví vybrala v pravý čas.
    Opatrujte se, mějte se krásně a ať se Vám daří. Děkuji za krásnou knihu.
    Veronika

    OdpovědětVymazat
  4. Dobrý den, český časopis Rodinný dům by měl zájem o Vaše fotografie. Aktuálně o práci s vermikompostéry. Napište, prosím, podmínky použití, nabídněte. Lze propagovat i Vaši knihu. Děkuji za zprávu. vlastimil.ruzicka@bmczech.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Každý den, kontroluji Váš blog s tím,že čekám, že se objeví nový podcast. Už mi chybí ten hlas a ten názor. Tak snad zas brzy v oblacích.

    OdpovědětVymazat
  6. Dobrý den Terezo, koupila jsem si a dnes dočetla vaši knížku. Neznala jsem Vás a nic o Vás nevěděla, jen jsem slyšela o tom, že existuje nějaký blog Tereza in Oslo, ale žádné blogy ani blogery nesleduji, přijde mi to jako ztráta času. A teď k tomu proč sem vlastně píšu, nemůžu se bohužel přidat k vašim obdivovatelům, vaše knížka mě zklamala, ztráta času i peněz, o Norsku jsem se nedozvěděla skoro nic zajímavého, kromě toho, že je tam jistě krásná příroda, ale to jsem tak nějak tušila, i když jsem tam bohužel nikdy nebyla, zatím. Jediné, co bylo trochu zajímavé, byly kapitoly o Africe, ale jinak mi to přišlo prázdné a o ničem a plné plkání a fráze, jen jak jdete na kafe nebo děláte kafe nebo cvičíte a jinak nic.. asi jsem od Vás čekala víc, ve vašem věku, ale tohle je čtení pro náctileté :-( škoda!

    OdpovědětVymazat
  7. Mila Terezko,
    uz jsem ti dvakrat psala i soukrome, je to jiz nekolik let (dovoluji si tykat a prosim take o tykani):-) Sleduji te bez prestavky dale, i kdyz tolik nekomentuji. Skoda, ze takovych Terezek v Cesku neni vic. Ja vim, ze jsou jina temata, nez ktere ja ted pro tebe mam, pro hodne ctenaru/rek prijemnejsi. Ale....myslim si, ze je to jedno z vubec nejdulezitejsich temat a ta situace by se mela pomalu (vlastne hodne rychle) resit. Jiz jsem tohle tema psala do komentare jine blogerce a cekala jsem od ni nebo od jejich ctenaru alespon jediny ohlas ale nic. O to vim horim, zverejnit to, co si mozna hodne ceskych rodicu, prarodicu!!!! vubec neuvedomuje. V Cesku je jako v jedne z poslednich vyspelich zemi povoleno domaci nasili na detech. Vychovnou facku, na zadek, pres ruce, muzete diteti klidne vez trestu dat. Ceska vlada to schvaluje a je 3/4 Cechu to povazuje za SPRAVNE a vychovne. Mam z toho zimnici, kdyz uz to pisu. Ziji jiz dlouho v Nemecku a pracuji nejakou dobu jako vychovatelka (je to moje hobby, ale mam na to qualifikaci a mohu zastupovat i oficialni detske urady v Nemecku). Zde je i na vychovnou (kdo to urcuje a kdo urci silu facky? 180 cm velky otec nebo matka na 1 m dite?) trest a to ne maly. Kazdy kdo nasili vidi, musi to hlasit uradum. A musim rici, ze je to velmi prisne. Pri konfrontaci se znamymi v Cesku se setkavam s velmi velkym odporem a dokonce vysmechem. Skoda facky, ktera padne vedle. Jsem z toho opravdu sokovana a myslim, ze je to i moje povinnost, snazit se tohle mysleni zverejnit. Proto moje prosba. Jsi jako blogerka velmi oblibena a tvoje slovo urcite ma v Cesku vahu. Jsi mamina a jsi v kontaktu se spoustou maminek. Vim, ze toho mas hodne, my mame take firmu jiz 30 let a vim co to obnasi za starosti o kterych se nekterym lidem ani nesni. Obdivuji tvoji vytrvalost a pili, mam te moc rada, i kdyz te vubec osobne neznam. Knizku jsem samozrejme koupila a ten tvuj pribeh me tak nejak ten muj pripomnel. Muj muz je take cizinec. Kdyz na moje zacatky vzpominam, ucit se rec, uchytit se nekde, nebyla to vubec legrace, ale chtelo to vydrz a cil - tak jak to rikas. Muj sen pracovat s detmi se my tady take splnil.
    Mila Terezko, doufam, ze mi pomuzes tohle tema zverejnit, nevim, ale doufam, ze se mysleni 3/4 Cechu trochu zmeni. Nekdy slycham, ze prehanim, neni to tak hrozne, ale ja myslim, skoda kazde facky co dopadne na dite.
    Mej se krasne
    Dagmar

    OdpovědětVymazat