Losos na chřestové dece s květinovou výzdobou

Ty nejlepší recepty jsou zpravidla ty úplně nejjednodušší. Souhlasíte? Alespoň to říkala vždycky moje máma. Vařila takovým tím ležérním způsobem. Nikdy nic nevážila, všechno bylo od oka. Většinou vařila podle vlastní fantazie. Vždycky na chvíli nakoukla do lednice a dokázala z toho vykouzlit neuvěřitelné kulinářské variace. Takovéhle vaření miluju... možná kvůli těm nádherným vzpomínkám, možná proto, že to prostě mám v krvi. 

Jak jsem zahájila svou vlastní terapii "hrábnout si na dno" aneb článek, který asi nikdo z nás nečekal

Běžím. Je pošmourno, šedo, trochu ráno pršelo a vypadá to, že ještě bude. Skoro nestačím svým nohám. Tváře mi ošlehává severský vítr a koulejí se po něm obrovský slzy jako hrachy. Už nemůžu... Nesmím přestat. Do nohou mě chytají křeče, ale hlava mě utvrzuje v tom, že to ještě pár minut dám. Musím. Je to moje terapie. Terapie "hrábnout si na dno", kterou praktikuju už několik dní... proč? Čtěte dál. 

FRESH NEWS: Masha má narozeniny! :)

Sedíme na sluníčku, vyhřejváme tvářičky, pojídáme dortíky, popíjíme kafíčko...  

Idyla... jo a vlastně slavíme narozeniny :)

Jak nám může jedno ranní rozhodnutí změnit celý den, tak ho pořádně zvažte

Probudila jsem se do nádherné neděle... Bylo sedm hodin ráno a v takovou hodinu se prostě v neděli nevstává... takže na sebe natahuju peřinu a "nutím" :) se ještě do pár minut... asi vám nemusím vysvětlovat, že to nebyl úplně nadlidský úkon :)  

Po pár sladkých minutách spánku zní už čas na nedělní vstávání přívětivěji. Přichází však moment, kdy mi v hlavě lítají tři možnosti. co s dnešním nedělním ránem a svědomí se probouzí jakbysmet. To si totiž nikdy nenechá nic ujít.

A) Vstát a jít si zaběhat
B) Vstát a připravit nedělní brunch
C) Zůstat v posteli a číst si knížku

Svědomí přímo vříská, že jasně, že áčko a jedině áčko a možná i třikrát dokola... ÁÁÁČKOOOOOOO!!! Racionální myšlení mi potvrdí, že se vlastně teoreticky dají stihnou všechny tři možnosti a budeme spokojení úplně všichni. Johni bude mít doma energií a dobrou náladou nabitou manželku a ještě k tomu brunch. Jedinej, kdo ostrouhá bude Alice Munro, která strouhá už nějaký ten pátek, protože jsem na čtení knihy zkrátka a dobře neměla čas... 

Může nám takové ranní rozhodnutí změnit celý den?

Vybíhá se... Nádhera... Hudba mi bubnuje v uších, srdce plesá radostí a svaly se pomalu rozehřívají. Uvědomuju si, že tahle volba je vlastně vždycky nejlepší. Jen překonat ten první krok...

"I don't sweat. I SPARKLE" haha... :)))

 I think I SWEAT... BIG TIME :))

Krátké zamyšlení nad tím, jestli jídlo chutná líp, když líp vypadá

Přemýšleli jste někdy o tom, jestli vám jídlo chutná vic, když líp vypadá? Pamatuju si, jak jsem žasla nad kulinářskou přípravou ryby, kterou si Catherine-Zeta Jones připravila ve filmu Koření života. Po několika rychlých pohybech, které měla v malíku, vypadal pokrm jak vystřižený z kuchařky, usedla sama ke stolu, posypkala čerstvě namletým pepřem a konečně mohla zabořit vidličku... neříká se tomu náhodou pracovní deformace?

Bylo mi nějakých osmnáct, moc jsem tehdy nevařila, ale tahle scéna mi utkvěla v hlavě natolik, že vždycky, když usedám ke stolu, v rychlosti aranžuju třeba i jenom ty špagety, hodím na ně snítko bylinek a melu čerstvý pepř, sama sobě se směju, kam jsem to "dotáhla" ... a v mém případě to pracovní deformace není... 

John Erik mi vždycky střelí jednoduchou otázku: "Why?" ... "neříkala jsi, že máš strašnej hlad..." Jenže hlad nehlad - mně by to prostě tolik nechutnalo...

Podle výzkumu odborníků z oxfordské university (2014) se prokázalo, že jídlo, které je umělecky naaranžované lidem chutná víc. Team odborníků sice porovnával salát, který vypadal jako dílo od W. Kandinského "Painting number 201", ale výzkum ukázal, že přestože lidé ohodnotili ostatní saláty ve čtyřech kategoriích chuti (slaný, sladký, kyselý, hořký) velice podobně, salát nadesignovaný à la Kandinsky celkově chutnal lépe.  

FRESH NEWS: Co si přečíst u polední kávy?

Krásný pátek... 

Já si užívám zaslouženou páteční kávovou pauzu v práci a brouzdám Internetem, až v tom narazím na článek s názvem: "Tři české blogy s nimiž procestujete svět." Na takové články klikám vždycky a moc ráda. A jsem natěšená, které tři české blogy vybrali... čtu, roluju, dolů ... a bum... Milé to překvapení a ještě milejší slova...  Tak kdybyste zrovna neměli co číst u té vaší kávy, klikněte sem.

A co čtete vy o polední pauze?

FRESH NEWS: Dobré ráno z Osla...

Dobré ráno... Naše ranní probuzení jsou v posledních dnech vážně nevšední. Dnes jsme se probudili obrovskou ránou, sušák na prádlo se nám nějakým záhadným rozložil na zem...  Oba jsme sebou ve čtyři hodiny ráno škubli tak, že jsme pak dlouho nemohli usnout. Včera nám zase do bytu vlítnul ptáček a my tu šaškovali jako divý, aby zase v pořádku vylítnul. Taky si vybral skvělou hodinu - kolem páté.

Tak jsem přemýšlela, jak jsou rána ohromně důležitá a vlastně mají na svědomí i celý průběh dne. Nestálo by tedy za to, si je trochu hýčkat? Já jsem se posledních pár dní rozhodla začínat s ranním během, protažením v parku, někdy ale třeba jen procházkou s Radiožurnálem v uších a je to, dámy a pánové, vážně skvělý. Musíte to zkusit!! :) 

Nabije vás to energií, pročistíte hlavu a plíce, a když si pak dáte nějakou lehkou, výživnou snídani - váš den bude hned lepší. 

Věříte? A chcete věřit?

John Erik' s guest post number two – Home-made burgers

Ahoj everyone. I am back. Terezka je dneska večer na večeři v centru, tak jsem doma sám. Navíc začalo období alergie na pyl, tak sám sebe pěkně lituju. Tak jsem se rozhodl, že se trochu rozveselim a ohřeju si burger, co zbyl ze včerejší večeře, když jsem si vzpomněl, že mi Terezka říkala, že tu je někdo, kdo chtěl, abych na něj napsal recept. 

Původně jsem měl psát recept na norské "lapper", které jsme měli o Velikonocích, ale protože jsem pekl minule, rozhodl jsme se, že teď bych měl vypadat přecejenom, že jsem taky chlap! A co je víc chlapský, než pořádnej šťavnatej domácí hamburger? Možná ještě takovej steak na grilu by tomu mohl konkurovat. 

Jeden funky weekend v Oslu aneb jak se slaví padesátiny

Přecházíme ulici a zlaté balónky zmítající se v silném pátečním větru otravují všechny kolemjdoucí. Někteří lidé se na mě usmívají, jiní na mě hulákají "Gratulerer med dagen" (Všechno nejlepší k narozeninám) a těm ostatním je to úplně šumák. Ostatně já žádné narozeniny nemám, takže jakýpak copak, ale Johniho maminka ano. A to, že pěkně kulaté. Padesáté.

S celou rodinou jsme pro ni naplánovali "Suprise Trip To Oslo", protože padesátiny, to není jen tak, a o našem víkendu, který se zdá, že trval několik dní, bude i dnešní článek.

Vol. 2: Kam v Praze na nedělní brunch? Článek o našich nej restauracích na pokračování ...

Nedělní brunch jako vyšitý

Milujeme brunchování. A to za každého počasí a za každých okolností. Láska k nedělním dlouhým snídaním, které pomalu přecházely v oběd, u mě klíčila už od raného věku. Už od mala byly u nás doma nedělní snídaně svaté. Sobotní nikoliv, sobotní dopoledne jsme se ségrou pravidelně trávily v tělocvičně, nebo na závodech. Ale při nedělních snídaních se u nás doma náramně diskutovalo, plánovalo a pochutnávalo. Mamka připravovala v kuchyni toasty a vajíčka, my se jí motaly pod rukama a nohama zatímco táta plánoval, co budeme uklízet na zahradě, nebo na půdě. 

Název nedělního "lelkování" u jídla se změnil, samotný akt však nikoliv. 

Je mi o pár let víc a takové ty pořádné brunche si zřídka nechám ujít. Jen takový brunch má tak trochu jednu nevýhodu. Aby byl skvělý a podle vašeho gusta, musíte si přivstat, trochu v bytě poklidit, připravit vajíčka, či palačinky (podle toho, co máte nejraději) a pak zase všechnu tu parádu uklidit. A komu se nechce takovou slávu v tu neděli připravovat, mám pro vás dva žhavé tipy, kam na ty nejlepší nedělní (nejenom ty) brunche v Praze.   

Když se chcete nechat jednou za čas hýčkat vyražte do Farmy, nebo Cafe Savoy. Litovat rozhodně nebudete, ať už se rozhodnete jakkoliv.

Pár dní a pár momentů v detailech... o Norsku, o srubu, o rodině.

Už jsme doma! Najedení, vyslunění, vypovídaní...  Dala jsem svoje první Velikonoce jen v norštině a jsem z toho úplně vyčerpaná, ale šťastná :). Ne, že by to zrovna bylo na jedničku dvakrát podtrženou, některé přeřeky byly nadmíru vtipné, některé vůbec. Inu, v mém dream plánu o životě ve Skandinávii jsem tak trochu poomněla fakt, že jazyková bariéra se možná dá snadno překonat ve vztahu, když se rozhodnete mluvit spolu třeba anglicky, situace je pak poněkud jiná v rodinném kruhu. 

To jsem si poprvé uvědomila při prvních Velikonocích v Norsku, když jsem byla úplně mimo snídaňovou (nejenom tu snídaňovou) konverzaci. Ze začátku se sice mluvilo tak napůl anglicky, po pár letech ale přišel zlom a věta "Nå må du snakke norsk, Tereza!" (Teď musíš mluvit norsky...!) mi lezla ušima. A já se vždycky pomalu sesunula pod židli...